Britské týdeníky

Sobota 23. února 2002

předcházející

Připravil Daniel Kaiser

Přijde nová atomová éra?

Konzervativní týdeník Spectator věští příchod nové atomové éry. Autor, bývalý vedoucí redaktor přílohy pro vědu v listu Financial Times, věří, že Británie nemá jinou možnost, chce-li si udržet blahobyt a čisté životní prostředí. Koneckonců je Velká Británie kolébkou průmyslového využití atomu.

Podle týdeníku jako by se trochu pozapomnělo na to, že jaderný program v Británii má více než padesátiletou historii a že čtvrtina elektřiny se na ostrovech vyrábí z jádra. "Vlády ale po celá devadesátá léta držely jaderný průmysl pod pokličkou jakéhosi konspirativního ticha a měly k tomu dobrý důvod," píše Spectator.

Tato oblast byla ve hrozivém nepořádku, to se ale mezitím podstatně zlepšilo, aniž by se to ovšem doneslo k veřejnosti. Bylo proto překvapením, když si premiér Blair loni objednal studii o zdrojích britské elektřiny na příštích třicet nebo čtyřicet roků. Nový muž v Blairově týmu zodpovědný za energetickou politiku Brian Wilson má k jaderné energii dobrý vztah.

Spectator mu dává několik argumentů do boje s těmi, kteří prý stále sní o lojových svíčkách nebo větru, vlnám a slunečním paprskům. "Vzpomínám, jak mi jeden ostřílený veterán z Whitehalu vyprávěl, že každý rok na konci léta zaplaví zaplaví navrátilci z dovolených úřad vlády lavinou nápadů, jak využít energii z moře. Patentní literatura z edwardiánských časů je takových nápadů plná, existují i plány na loď poháněnou vlnami," píše autor.

Protitatomoví aktivisté mají v oblibě hlavně větrné elektrárny. Ale autorovi ze Spectatoru si jeden holandský mlynář už před třiceti lety stěžoval, že vítr fouká ve směru, jaký si přejete, jen asi třetinu času. Jinak je buď tak prudký, že by mohl polámat lopatky, nebo zase přehnaně mírný.

"Své způsoby vítr nezměnil ani v éře moderních technologií. Takže kdybyste chtěli stálý přísun elektřiny z větru, museli byste postavit nějaký zásobník energie, jehož provozní náklady by šly do závratných výšek," stojí v článku.

Dalším slovem do pranice je jaderný odpad. Ten apokalyptiky a další šiřitele poplašných zpráv zaměstnává už od roku 1976, kdy před ním pochybeně varoval lord Brian Flowers. Kdyby se jim bývalo podařilo odmítnout každý navržený sklad, pak snad opravdu mohli přesvědčit veřejnost a politiky, že problém s jaderným odpadem je neřešitelný.

"Jenže úhledně balený jaderný odpad se bez problémů kupí ve skladech v Lakelandu a už jen čeká na vládu, která bude mít odvahu nazvat antinukleární lobby tím, čím jsou, totiž sebrankou podvodníků," domnívá se na závěr Spectator.

Tajnosti a lži Tonyho Blaira

Věříte Tony Blairovi? Takhle sugestivně se táže týdeník Economist na obálce i v úvodníku svého posledního čísla.

Blair a jeho vláda tradičně dávají přehnané sliby, ministři i jejich političtí rádci, takzvaní spindoktoři, vydávají každý malý reformní krůček za nejradikálnější změnu od roku 1945.

Jenže důvěra je v politice relativní veličina. Blair dvakrát za sebou využil toho, že on a jeho tým budil více důvěry než hlavní alternativa k Blairovi, konzervativci. Teď se Blair ocitá v nebezpečí, že se o tuto relativní výhodu připraví.

Ne snad proto, že ministrovi dopravy toleroval poradkyni, která radila využít 11. září ke zveřejnění nepříjemných zpráv z resortu. Ani ne proto, že že podepsal dopis svému rumunskému protějškovi, ve kterém se přimlouval za indického bussinesmana, který shodou okolností pár týdnů před tím daroval Blairově Labouristické straně 125 tisíc liber.

Ne kvůli nedodrženému slibu, že bude vládnout otevřeně nebo že zreformuje Sněmovnu lordů, A není to ani proto, že jeho straníci starou dámu, jejíž rodina si stěžovala na to, jak špatně s ní zacházeli v nemocnici, ocejchovali jako rasistku.

"Jestli něco ohrožuje Blairův kredit, tak je to zřetězení všech těchhle věcí. To, jak na sebe pěkně jedna po druhé navazovaly," soudí Economist.

Čím silnější je volání po pravdivých informacích, tím hlouběji ustupují Blair a jeho poradci do vládního bunkru. Zatím to premiérovi vychází. V průzkumech si i navzdory tomu, že jeho vláda pomalu začíná získávat pověst korupčníků, udržuje mílový náskok před opozicí.

Jenže tento přístup, varuje Economist, by se premiérovi nakonec nemusel vyplatit. Pro začátek by to mohlo ohrozit Blairův záměr vypsat buď už letos na podzim, nebo příští rok zjara, referendum o euru. Jestli totiž chce, aby lidé v referendu hlasovali pro, bude do něj muset investovat právě svou věrohodnost. V delší perspektivě by ale eroze důvěry mohla podrýt celou Blairovu pozici.

"Trochu to připomíná nedávné potíže řetězce obchodních domů Marks and Spencer. Jeho majitelé se také dlouho vezli na své dobré reputaci. Pak ale, krůček po krůčku, začaly zákazníky přepadat pochybnosti, jestli je nabízené zboží opravdu tak dobré, a najednou přišel pád," uzavírá Economist.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator