Britské týdeníky

Sobota 9. března 2002

předcházející

Připravil Daniel Kaiser

Americká zrada volného obchodu

Obvykle proamerický týdeník Spectator tentokrát ve svém úvodníku vyzval k bojkotu McDonaldů. Co konzervativce ze Spectatoru tak rozlítilo? Americký prezident George Bush prý minulý týden zradil svoje principy a uvalil třicetiprocentní přirážku na dovoz oceli.

Aktivisté z protiglobalizačního hnutí, kteří ve Spojených státech viděli vždy svého úhlavního nepřítele a stát, který bezohledně podporuje volný obchod a obětuje deštné pralesy, jen aby mohl nakrmit obézní teenagery v Chicagu, musejí být zmateni.

Tento list - připomíná úvodník Spectatoru - vždycky pevně hájil Ameriku a svobodný obchod. Teď, když jsme postaveni před dilema Buď Amerika, nebo volný obchod, volíme samozřejmě volný obchod. Bush si zaslouží odplatu - a sice bojkot prodejen McDonalds.

Američané tvrdí, že přirážky jsou odpověď na to, že evropská ocel je dotovaná státem. To je ale podle týdeníku směšný argument. Jednou z hlavních Bushových obětí bude britská firma Corus, které britská vláda loni odepřela pomoc.

"Je to obyčejný protekcionismus," píše týdeník, odměna jednomu federálnímu státu, ve kterém Bush před rokem a půl nečekaně vyhrál. Zatímco jeho protivníci z Demokratické strany brali vítězství v Západní Virginii za samozřejmost, Bush slíbil tamním ocelářům tarify a demokratům vypálil rybník.

Bushovi už přitom dávno mělo být jasné, jak marné je stavět obchodní překážky. Americký průmysl, to přece nejsou jenom výrobci, ale také spotřebitelé oceli. A jak už Evropa ví ze zkušenosti se svými farmáři, chráněný a dotovaný průmysl má zvláštní vlastnost: pořád natahuje ruku a chce čím dál víc.

Odbory v ocelářské branži ani nenapadne, aby byly Bushovi vděčné. Třicetiprocentní přirážka jim nestačí - a demokraté už jim slibují čtyřicet procent.

Svým ochranářstvím si ale Amerika škodí i jinde - totiž ve své zahraniční politice. Prezident Bush postavil koalici proti terorismu s pomocí mnohých zemí, které nemají žádný důvod automaticky se stavět na americkou stranu.

Pakistánský prezident Mušaraf například riskoval aliancí s Bushem domácí nepokoje. Akci proti Talibanu podpořil i Vladimír Putin, i když hodně Rusů by se asi raději neúčastnilo. Co si teď, když jsou ruští oceláři vystrčeni z jednoho ze svých největších trhů, má Putin asi myslet?

"Buď jste s námi, nebo s teroristy," prohlásil prezident Bush loni v září. Evropští oceláři mají podle Spectatoru právo dát americkému prezidentovi podobné ultimátum: "Buď jsi s námi, kdo podporujeme volný obchod, nebo s omezenými přiblblíky z antiglobalizačního hnutí."

Obavy o budoucnost Zimbabwe

O víkendu se v Zimbabwe konají prezidentské volby a podle Economistu je o jejich výsledku v podstatě už rozhodnuto. Stávající prezident Mugabe využil svého mocenského postavení tak dokonale, že jeho konkurentovi Tsvangiraimu by musel umět zázraky, aby uspěl.

Proč ale to, že volby v Zimbabwe budou asi zmanipulované, poutá takovou pozornost? Ve srovnání s hrůzami, které zažila Angola, Sierra Leone nebo Kongo, to přece nic není. Nestará se svět o Zimbabwe jenom proto, že odtamtud bylo vyhozeno několik bílých farmářů?

"Ne, v téhle hře jde o víc," tvrdí úvodník. "Za prvé, Mugabe se snaží zavést nový význam pro slovo demokracie. Kdyby chtěl, mohl si moc pojistit pučem, a každý by věděl, že Zimbabwe rovná se diktatura. Ale osmasedmdesátiletý Mugabe chce obojí: diktaturu i legitimaci demokratických voleb. Nelze dovolit, aby takové groteskní pojetí demokracie zapustilo v Africe kořeny," tvrdí Economist.

Kromě toho je Zimbabwe prostě trochu jiná historie než zmiňovaný trojlístek Angola - Sierra Leone - Kongo. Tyto státy na tom odjakživa byly mizerně, ještě dávno před dosažením nezávislosti.

Naopak Zimbabwe vypadalo posledních dvacet let docela nadějně. Má nejvyšší míru gramotnosti v celé Africe (přes osmdesát procent), etablovanou černou střední třidu, nezávislé soudy, vcelku rozvinutý průmysl, v zemi vycházejí tradiční a dobré noviny.

Jenže Mugabe stihl za poslední dva roky vykastrovat justici, vyplundrovat státní kasu a přivést na mizinu národní hospodářství. Při takové bilanci je zvláštní, jak málo kritizuje Mugabeho zbytek Afriky.

Minulý víkend afričtí předáci na setkání Commonwealthu odmítli Mugabeho byť jen veřejně pranýřovat. Jestli Mugabe ukradne výsledek voleb a Commonwealth proti tomu nic neudělá, je zralý na rozpuštění.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator