Britské týdeníky

Sobota 23. března 2002

předcházející

Připravil Ivan Kytka

Baronka Thatcherová k EU

Pravicový Spectator se vrací k diskusi, kterou vyvolala tento týden nová kniha Margaret Thatcherové. Bývalá premiérka v ní vyzývá příští britskou konzervativní vládu, aby se stáhla z některých společných projektů Evropské unie. "Konzervativní strana se bude muset k debatě o Evropě znovu vrátit," píše Spectator, "tentokrát by ji však měl provázet méně agresívní tón. Tón, který je tolerantní vůči disentu jak uvnitř strany, tak mimo ni."

Pokud se teď Dánove strachují, že Unie zničí jejich sociální stát, pokud Francouzům vadí, že v zemích patnáctky nikdo nemluví francouzsky a pokud Němcům vadí, že jim Brusel chce radit, jak má vypadat jejich průmyslová politika, pak je to pro britské euroskeptiky důvod k radosti a k tomu, aby se k nim připojili.

Spectator pak poznamenává, že do křížku s Evropskou unií se teď dostal právě německý kancléř Gerhard Schröder. Britský týdeník sarkasticky poznamenává, že Schroeder je nejdůležitějším členem evropského klubu a nějaký jeho sekretář, nějaký italský trouba jménem Prodi, se mu snaží radit, jak má řídit Německo. V další části článku pak Spectator konstatuje, že kancléře Schrödera a Margaret Thatcherovou leccos spojuje: oba jsou zastánci Evropské unie, pokud dělá to, co chtějí.

Thatcherová například prosadila do společné legislativy volný obchod - jenže právě to je princip, který dnes Schröderovi vadí. Brání se totiž tomu, aby v rámci jednotné evropské legislativy mohly i cizí firmy přebírat vlastnictví velkých německých podniků. Schröder totiž kdysi seděl ve vedení Volkswagenu a nemůže se smířit s tím, že by se právě tato automobilka mohla jednou stát kořiští konkurence. Tak totiž v Německu funguje kapitalismus - Němcům záleží na národním vlastnictví velkých podniků mnohem více než Britům, píše Spectator a dodává: bylo by absurdní vnucovat dogma svobodného trhu zemi, která se vyvíjela v úplných jiných historických tradicích.

A pokud se pan Schröder staví proti evropské legislativě zakotvující společný trh a pokud to považuje za nebezpečné rozšíření pravomocí Bruselu, proti kterým právě Spectator kdysi varoval, měli by mu prý dát britší euroskeptici za pravdu.

Jak se bankrotuje v Evropě a USA

Podobnému tématu se v jednom ze svých úvodníků věnuje také Economist - píše o tom, že pokud se mají stát evropské konkurenceschopnější musí se poněkud paradoxně změnit společná evropská legislativa, která umožňuje rychlý bankrot krachujících podniků.

Krach firmy v Evropě je na rozdíl od Spojených států spjat s morálním selháním a v některých evropských zemích za něj dokonce nesou osobní odpovědnost výkonní ředitelé firem. Což samozřejmě zvyšuje tresty za nezdar v byznyse a to zase odrazuje podnikatele od toho, aby více riskovali.
Zavřít evropský podnik je však podle Economistu obtížnější ještě ze dvou dalších důvodů: Zaprvé - Evropa nemá obdobu kapitoly amerického zákona, takže krachující firma musí okamžitě přestat obchodovat. To samozřejmě snižuje hodnotu majetku potenciálních věřitelů a způsobuje zmatek mezi zákazníky.

A za druhé: krachující firma, která podniká po celé Evropské unii, se musí vyrovnat s patnácti různými zákony o bankrotu v patnácti členských zemích, jejichž soudy a nucení správci mohou přijímat rozporuplná a někdy navzájem protichůdná opatření.

"Proč tedy nepřijmout v Evropě obdoby zmínění americké jedenácté kapitoly?"ptá se Economist a sám si na otázku odpovídá: Protože evropští politikové instinkitvně amerikým zákonům nedůvěřují a speciálně kapitolu 11 považují za podivný azyl, který slouží k ochraně ekonomicky chorých firem. Navíc vedoucí pracovníci firem zůstávají v Americe po dlouhou dobu ve svých funkcích, zatímco akcionáři odcházejí naopka s prázdnou.

Evropa se v současné době naopak krutě mstí na těch, kteří zradí zájmy finančních ručitelů a nechají firmy zbankrotovat. Je to možná spravedlivý přístup, ale jde o špatný způsob, jak budovat hodnoty a vytvářet pro firmy opravdu společný trh. Nezdar, stejně jako úspěch totiž si totiž žádá od Evropy společný přístup. ve svém posledním čísle vytáhl do boje s antiamerikanisty. Jak se ale zdá, v Evropě už zase nad strachem z teroristů začíná převážovat nechuť k údajně neomezené americké síle.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator