Britské týdeníky

Sobota 25. května 2002

předcházející

Připravila Veronika Jacobs

Bush obětí módy obviňování

Konzervativní Spectator obhajuje republikánského prezidenta Spojených států George Bushe, který musel v poslední době čelit nařčení, že zanedbal varování amerických zpravodajských služeb před chystanými teroristickými útoky.

"Štestí, že se této nové doby, které vládne móda obviňování, nedožil vítěz od Trafalgaru admirál Nelson," poznamenává ironicky týdeník.

Titulky novin by totiž podle Spectatoru v tom v případě zněly zhruba takto: "Admirál ignoroval varovaní, že na obzoru se objevily lodě" nebo "Rodiny padlých námořníků podávají žalobu kvůli selhání námořního velení".

Nějak podobně je na tom prý v současnosti prezident Bush. Fakt, že islámští teroristé zavraždili 11. září několik tisíc lidí, je dnes už zcela zapomenut. Plná odpovědnost za zářijové útoky byla přesunuta na George Bushe, soudí Spectator.

Američané mají přirozené právo ptát se, zda miliony dolarů investované do FBI a CIA mají vůbec nějaký smysl. Ale odsuzovat prezidenta za to, že nezakročil na základě několika nejasných varování, je v lepším případě ignoranstvím a v horším nevkusnou snahou demokratů získat politické body před volbami do Kongresu.

Je to stejné, jako kdyby někdo očekával, že obyvatelé Londýna budou předem vědět, kdy a na které ulici se je někdo pokusí přepadnout. Bushova vláda teď cítí povinnost zveřejňovat varování před útoky téměř denně. "Není otázkou zda, ale kdy dojde k dalšímu útoku", cituje deník amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho.

"Podobná prohlášení vyvolávají paniku a ohrožují tak obdivuhodně statečného ducha Ameriky, díky kterému se tato země po jedenáctém září vrátila k normálnímu životu," uzavírá varovně Spectator.

Německá tabu se hroutí

"Německá tabu se hroutí," oznamuje jeden z titulků v Economistu. "Ještě po padesáti letech hodnotí Němci, a nejen oni, vše co udělají nebo řeknou, s ohledem na holocaust, který je úhelným kamenem německé identity," píše Economist.

Avšak nová generace, jejíž nástup lze sledovat od sjednocení Německa, a ještě zřetelněji od doby, kdy Gerhard Schröder stanul v čele vlády, se necítí odpovědná za zločiny nacismu a odmítá nadále zůstávat rukojmí minulosti.

To samozřejmě znamená, že stará tabu postupně mizejí. Někdy však, připomíná deník, tato tzv. normalizace postupuje až příliš rychle a zachází až příliš daleko. Stačí si vzpomenout na dva nedávné incidenty.

Ten první je spojen s věčným dilematem Němců: "Smíme kritizovat Izrael?" Zástupce předsedy Svobodných demokratů Jürgen Möllemann, který stojí v čele Německo-arabské společnosti, se o to pokusil v odpovědi na otázku, co by dělal, kdyby jeho země byla okupována:

"Také bych se bránil, a samozřejmě i násilím, a nejen ve vlastní zemi, ale i na území útočícího státu." V Německu, které zůstává v kritice izraelské vlády ve srovnání se zbytkem Evropy mnohem zdrženlivější, Möllemannův výrok šokoval, a to nejen občany židovského původu.

Ministr zahraničí Joschka Fischer obvinil Svobodné demokraty z šíření antisemitských názorů a kancléř Gerhard Schröder označil stranu za haiderovskou a výroky Jürgena Möllemanna za velmi nebezpečné. Přitom Svobodní demokraté jsou jednou z nejtolerantnějších stran, s Izraelem sympatizujících. Zároveň však tato liberální strana vždy dbala na dodržování svobody projevu.

"Dalším důkazem toho, jak těžké je pro německý národ setřást tíhu minulosti, je osud Němců vyhnaných na konci druhé světové války ze Sudet," pokračuje Economist.

Bavorský premiér a konzervativní kandidát na post kancléře Edmund Stoiber přilil v tomto týdnu ve vleklém sporu oleje do honě, když vyslovil požadavek, aby se Češi, chtějí-li vstoupit do EU, vzdali ještě před přijetím do Unie tzv. Benešových dekretů.

Německý ministr vnitra Otto Schilly Stoiberův postoj odsoudil. Ale protože i Schillymu se budou ve volbách hodit hlasy sudetských Němců, vyslovil se nakonec také pro zrušení kontroverzních dekretů.

"Na rozdíl od Stoibera je však neklade za podmínku přijetí ČR do EU. I tak je to ale poprvé, co ministr německé vlády zašel takhle daleko. Další tabu tak vzalo zasvé," uzavírá Economist.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator