Sobota 8. června 2002

předcházející

Připravila Veronika Jacobs

Rozšíření EU v ohrožení

Britský týdeník Economist se v titulku článku o rozšíření EU ptá "Není celý podnik nyní v nebezpečí?"

Tvůrci EU byli vždy zarytými optimisty, to podle Economistu platí o minulosti stejně dobře jako o současnosti. Představiltelé Unie trvali vždy na tom, že znovusjednocení Evropy je historicky nevyhnutelné. Počátkem letošního roku představili ambiciózní plán, podle něhož by dohoda o přistoupení v roce 2004 s kandidáty jako je Polsko nebo Česká republika mohla být uzavřena už na prosincovém summitu v Kodani.

"Jenže už teď se objevují pochybnosti," píše Economist a uvádí tři konkrétní důvody proč. Prvním je spor mezi členskými a kandidátskými státy kvůli finančním dopadům rozšíření, zvlášť pokud jde o miliardy eur proudících do zemědělství a do chudších regionů.

Za druhé, jak říká komisař pro rozšíření Günter Verheugen, v Evropě se změnilo politické klima. Myslí tím samozřejmě sílící vliv populistických stran hned v několika členských zemích, které brojí proti přistěhovalectví. A nakonec je tu možnost, že irští voliči v referendu opět odmítnou smlouvu z Nice, která je považována za podmínku rozšíření.

Odděleně nemusejí tyto problémy ještě znamenat úplnou tragédii, ale dohromady mohou způsobit, že se obří projekt rozšíření ocitne v nebezpečí. "Za normální politické situace by se jistě nebylo tak těžké dohodnout na kompromisu," soudí Economist, ale jak se ukazuje, v západní Evropě v poslední době posilují své pozice spíše xenofobně zaměřená hnutí, která mohou rozšíření značně ztížit.

Přesto ale není v členských zemích EU stále ještě politicky přijatelné otevřeně odmítat přijetí nových států. Dokonce i Jörg Haider prohlašuje, že je obecně pro rozšíření. Oponenti projektu tedy budou potřebovat konkrétní příležitost, aby plán zastavili. Tou může být právě opětovný nesouhlas Irů se smlouvou z Nice.

Günter Verheugen říká: "Znamenalo by to velmi, velmi vážný problém a já nemám odpověď na otázku, co s tím můžeme dělat".

A Economis konstatuje, že západaoevropští voliči jsou stále bojácnější a do sebe zahledění. Není proto podle něj divu, že Poláci, Češi, Maďaři a další, kteří se touží stát členy evropského klubu, jsou poněkud nervózní.

Německo potřebuje konstituční monarchii

Týdeník Spectator se zabývá neúspěchy současného Německa v ekonomice, kultuře a politice. "Co tato země potřebuje, je konstutiční monarchie," soudí konzervativní Spectator.

Problém je v tom, že se současná politická elita v Německu až panicky obává, aby náhodou nepůsobila přehnaně nacionalisticky. Tím ovšem například ztrácí schopnost chránit Německou kulturu, píše Spectator.

Přestože stránky deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a některých dalších stále šíří povědomí a lásku k německé kultuře, politické strany se po dlouhou dobu nacházejí v rukou polovzdělaných barbarů typu Kohla či Schrödera.

Článek poukazuje na srovnání schopností středoškoláků ze zemí OECD. Němečtí studenti předvedli podprůměrný výkon a umístili se až 16 příček za svými britskými vrstevníky. Ani německé hospodářství není silné jako dříve. Nárůst hrubého domácího produktu v Německu je od poloviny 90. let nejnižší ze zemí EU.

Zdá se, že kancléř Gerhard Schröder prožívá podzim své politické kariéry. V průzkumech veřejného mínění dostali jeho sociální demokraté - společně se Stranou zelených - pouhých 39 procent hlasů, zatímco kancléřův bavorský protivník Edmund Stoiber 52 procent.

Přestože se Stoiber podle Spectatoru prezentuje coby tradicionalista, chyběla mu podobně jako většině německých politiků odvaha zasadit se o zachování národní měny. Koaličními partnery křesťanských demokratů Edmunda Stoibera by v případě jeho volebního vítězství byla strana Svobodných demokratů.

Okolo ní se ale v německém tisku rozhořela vášnivá debata, když místopředseda FDP Jürgen Möllemann obvinil člena Ústřední židovské rady v Německu z podněcování antisemitismu.

"Byl to jasný pokus Möllemanna zahrát na strunu nacionalismu a získat tak hlasy těch Němců, kteří jsou rozhořčeni, že musejí donekonečna opakovat: 'Omlouváme se za Osvětim'," soudí Spectator.

Obyčejní Němci touží po patriotismu, kterým straničtí politikové nevládnou. Konstituční monarchie, okleštěná od skutečné moci, která je však schopná soustředit svoji prozornost na patriotismus, je jednou z možností, jak uspokojit Němce.

"Ti - stejně jako my - chovají nevinnou zálibu v hierarchii a ceremoniích a dávají jim přednost před nudnou přetvářkou, typickou pro čistou demokracii," uzavírá konzervativní Spectator.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator