Sobota 22. června 2002

předcházející

Připravil Jan Čáp

Další Chiracova šance

"Vzpomínáte na Le Pena? Na toho chlapáckého postracha přistěhovalců, který minulý týden ve francouzských všeobecných volbách nezískal ani jediný mandát?" ptá se úvodník týdeníku Economist, který nese podtitulek: "Jacques Chirac získal slavné vítězství, které však možná dokáže změnit míň, než Francie i Evropa doufá".

A pamatujete se ještě na Lionela Jospina? Toho nezábavného, ale schopného socialistického premiéra, který odešel minulý měsíc na odpočinek? O minulém víkendu získaly strany podporující prezidenta Chiraca v Národním shromáždění největší podporu za uplynulých 34 let, takže by se mohlo zdát, že si francouzský prezident konečně může dělat, co chce.

Pokud bude mít kuráž, mohl by dokonce spustit všechny reformy, o kterých progresivní Francouzi už dlouho mluví, ale nikdy nebyli dost zatvrzelí nebo akceschopní na to, aby je uvedli do života.

Chirac tedy může liberalizovat pracovní trh, privatizovat část státního majetku, přesvědčit lidi o důchodovém připojištění, snížit daně a tak dále.

Ale moment. Copak se opravdu všechno tak změnilo, že je Le Pen skutečně už jen mužem minulosti? A odkud se bere důvěra, že Chirac a jeho nový kabinet skutečně povede Francii žádaným směrem?

"Odpovědi na tyto otázky jsou mnohem nejasnější, než by oslavy výsledku voleb napovídaly," píše Economist. K určitému posunu bezpochyby došlo, ale zdaleka se neodehrála taková epochální změna, jak se nás přátelé Jacquese Chiraca a evropští pravičáci snaží přesvědčit.

Monsieur Chirac dostal ještě jednu šanci - jeho nový premiér a vláda působí solidně, ale mějme se na pozoru, varuje týdeník. Před pěti lety Chirac také jmenoval nového šikovného ministra z pravice. Jmenoval se Alain Juppé a navrhoval odvážný balík reforem. Když je však jeho vláda zkoušela zavést, pořádně to s ní otřáslo.

"Nový kabinet může být chytřejší, ale Chirac není znám svou rozhodností nebo odvahou. Historie se tedy klidně může znovu opakovat," uzavírá s chladnou hlavou Economist.

Chystejte se na globální ochlazení!

Týdeník Spectator přináší ještě mrazivější vyhlídky. "Chystejte se na globální ochlazení!" varuje jeho článek, který tvrdí, že i když se chystá nová doba ledová, Zelení nám ale o ní podle Spectatoru nic neřeknou, jelikož je prý účelnější strašit obyvatelstvo globální oteplováním.

Každá ekologická hrozba má dvě základní ingredience," vysvětluje autor článku Andrew Kenny. Tou první je blížící se katastrofa, ale stejně potřebný je i viník, kterého z ní můžeme obvinit. Na zkáze Sodomy a Gomory není prý nejpoutavější samotné zničení obou měst. Mnohem zajímavější je, že byla zničena, protože propadla hříchu.

"Jednou z reálných hrozeb pro planetu je srážka s asteroidem. K takové kolizi už došlo, měla katastrofické následky a pravděpodobně se bude opakovat," konstatuje týdeník.

Neexistují však žádné konference, rezoluce, hnutí, protesty nebo novinové titulky, protože srážku s asteroidem nemůžete nikomu dávat za vinu.

"Pokud dokážete lidi přesvědčit, že za asteroidy může prezident Bush a olejářské společnosti, můžu vám garantovat, že na zvýšení povědomí o asteroidovém nebezpečí vznikne miliardová kampaň, kterou budou provázet pádné úvodníky veškerého tisku," tvrdí autor článku ve Spectatoru.

Globální oteplování má ideálního pachatele: bezohledného muže konzumního Západu, který zbohatl spalováním pevných paliv jako jsou uhlí, nafta a zemní plyn. Ale podívejme se na dvě fakta oteplovacího nebezpečí.

Kysličník uhličitý, vzniklý spalováním, je skleníkový plyn a jeho koncentrace v atmosféře stoupá. Zbytek jsou však pouhé dohady. "Globální oteplovači"- jak Spectator nazývá zastánce hrozby - tvrdí, že nejpřesnějším indikátorem klimatických změn jsou teploty vzduchu a ty se za posledních dvacet let měří s výjimečnou přesností. A vůbec žádné oteplení nevykazují, píše týdeník a dodává:

"Období od 7. do 12. století, kdy byla průměrná teplota vyšší než dnes, představovala pro zemědělství severní Evropy zlatou éru, jež umožnila rozkvět vikingské civilizace."

Podle Spectatoru je přitom globální ochlazení stejně pravděpodobné jako oteplování. V posledních dvou milionech let procházela severní polokoule pravidelnými cykly: 90 tisíc let doby ledové, 10 tisíc let bez ledu.

"Cyklus teplého období skončil právě před desítkou tisíc let, takže se blíží čas na dalšího zmrazení," vyvozuje na závěr Andrew Kenny ve Spectatoru.

Britské týdeníky:
Economist
Spectator