| čtvrtek 26. září 2002, 9:21 SEČ | | Analýza: S klidem Adenauera | 
| Daniel Kaiser
Podle nové zprávy OSN se Česká republika pomalu, ale jistě mění na stát důchodců. Pokud se nezmění současná nízká porodnost, bude v roce 2050 čtyřicet procent Čechů starších 60 let.
Ve středověku se síla feudála odvozovala od počtu jeho leníků. Tato rovnice platí do jisté míry dodnes: strategická váha země na mezinárodní scéně a její ekonomická kondice závisí i na počtu obyvatel. Nedávno se tak například politický establishment v západní Evropě z demografických prognóz dozvěděl, že sen dohnat a předehnat Spojené státy se odsouvá na neurčito.
 |  |  |  |  | | | Koncem 50. let odůvodnil Konrad Adenauer průběžné financování důchodů třemi slovy: "Děti se rodí vždycky". Včerejší zpráva OSN připomíná, že v České republice roku 2002 tahle slavná věta už neplatí. | |  |  | |  | Zatímco v Evropě bude v příštích padesáti letech počet obyvatel dál klesat a přísun posil z třetího světa starý kontinent vědomě blokuje, Amerika se rozmnožuje jak za pomoci zvenčí - za 90. léta pustila do země dvakrát tolik přistěhovalců, co celá Evropská unie dohromady - tak vlastními silami. Převahu Bílého domu v 21. století nebudou zajišťovat jenom lepší zbraně, ale i větší chuť Američanek rodit.
Na stárnoucím kontinentu mají politici po ruce přesné diagnózy problému, ne všude s nimi ale obtěžují i voliče. Sousední Německo například stárne nejrychleji v celé Evropské unii, tamní důchodový systém a sociální síť se dostávají do těžkých problémů, před volbami o minulém víkendu se ale oba hlavní kandidáti tomuhle zásadnímu problému pokud možno vyhýbali.
Češi stárnou stejně rychle jako Němci: v obou zemích bude podle vědců za padesát let 40 procent obyvatel starších než 60 let. V obou zemích fungují důchody na jednoduchém principu takzvaného průběžného financování. Lidově řečeno: my platíme na rodiče, na nás budou platit naše děti.
Tím, jak obě země pomalu vymírají, dostávají se jejich penzijní systémy do vážných těžkostí. Češi ovšem ze srovnání s Němci vycházejí ve dvou ohledech ještě hůř. Německo je bohatší a status quo si může dovolit o něco déle, svým bohatstvím navíc láká spoustu mladých cizinců z třetího světa. Když se tedy jeho politici rozhodnou otevřít jim brány, krize se zředí. Česká republika tak atraktivní, tudíž čeští politici přistěhovaleckou kartu v záloze nemají.
Jen za letošek vzniká v českém důchodovém systému dvacetimiliardový dluh. A udržování statu quo bude rok od roku dražší. Vládě nezbývá než přinutit lidi, aby si na vlastní důchod spořili sami. Systémová změna si ale vyžádá mnohamiliardový startovní kapitál. Kde ho vzít?
Neopakovatelnou šanci skýtá privatizace. Z jednorázových přijmů zaplatit jednorázový výdaj, jakým je právě přechod na povinné spoření, to má logiku. Špidlova vláda zatím prodala státní podíl v Českém Telecomu - 57 miliard, které z něj utržila, se ovšem chystá rozutrácet v dopravním fondu a ve fondu na bydlení.
O reformě se prý začne diskutovat napřesrok. To znamená, že za téhle vlády, i kdyby se dožila svých čtyř roků, se reformy skoro určitě nedočkáme. A vláda, která přijde po ní, už možná nebude mít co privatizovat.
Česká politická reprezentace přistupuje zatím k problému s laxností hodnou lepších časů. Koncem 50. let odůvodnil Konrad Adenauer průběžné financování důchodů třemi slovy: "Děti se rodí vždycky". Včerejší zpráva OSN připomíná, že v České republice roku 2002 tahle slavná věta už neplatí.
|
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:42 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|