Daniel Kaiser
Ještě před čtvrt rokem se mohlo zdát, že nástupce Václava Havla zkraje příštího roku opravdu určí lid. Unionisté a lidovci se pokusili učinit z přímé volby prezidenta jedno z hlavních volebních témat a ČSSD nebyla proti.
Po volbách je ale všechno jinak - prý by se nestihla změnit Ústava, a tak bude prezidenta ještě jednou muset zvolit parlament.
 |  |  |  |  | | | Vylučovací metodou dojdeme k závěru, že Havla asi vystřídá některý z kandidátů sociální demokracie. | |  |  | |  | Kdo by to tak asi mohl být? Václavu Klausovi se zřejmě vůbec nebude chtít do další prohrané bitvy. Favorit lidovců Petr Pithart do ní skoro určitě půjde, už dlouho se o prezidentský výraz snaží slovem i písmem, vlivný sociální demokrat Pavel Rychetský ale natvrdo říká, že Pithart nemá šanci. Co si bývalá čtyřkoalice nevydupala při sestavování vlády, to už teď nenajde.
Vylučovací metodou tak dojdeme k závěru, že Havla asi vystřídá některý z kandidátů sociální demokracie.
Do pranice se přihlásil Miloš Zeman, to je ale zvláštní případ. Jednak hluk, který vyvolal svým okázalým odchodem z politiky, ještě ani nedozněl, jednak si o funkci říká neobvyklým způsobem - jeho straničtí koně si na expremiérově chalupě podávají dveře a svého favorita všemožně propagují, sám Zeman se ale chová jako herec, který si říká o potlesk a pak ho skromně ignoruje.
Zbývají dva nestraníci sociálnědemokratické provenience, oba bývalí ministři spravedlnosti - Otakar Motejl a Jaroslav Bureš. Pro morální fundamentalisty budou asi oba nepřijatelní , a kdyby už jen proto, že dělali ministry spravedlnosti pod premiérem Zemanem, který veřejně ignoroval soudní rozsudky a neomlouval se. V tom je ale i rozdíl mezi nimi a Zemanem - vyrábět aféry je něco jiného než k nim mlčet.
Oba exministři by pro veřejnost byli nepochybně stravitelnější. Motejlovi ještě nevybledla aureola disidentského právníka, na Bureše sice nedávno prasklo, že byl na sklonku normalizace v KSČ, v jeho prospěch ale zase mluví sympatická razance, s níž si o křeslo říká. Navíc jde do boje i s jakýmsi programem.
Dostihy to mohou být ještě dramatické, to nejdramatičtější rozhodnutí už ale vcelku nepozorovaně padlo: prezident skoro určitě vzejde z lůna ČSSD. Ta sice ve volbách nedostala ani třetinu hlasů, má ale premiéra, takzvané silové resorty, šéfa sněmovny a teď i všechny reálné kandidáty na prezidenta.
Při takovém mocenském rozložení připomíná veřejné referendum, které má straně pomoci při prezidentských primárkách, éru perestrojky. Vybírej si z kandidátů a zapomeň, že jsou všichni z jedné party. Ovšem, ČSSD není totalitní parta. To jen zbytek politické scény je zrovna v tak mizerné kondici, až to chvílemi vypadá, jako by tu existoval systém vlády jedné strany.
|