Adam Drda
Spolková ministryně - a teď už exministryně - spravedlnosti Herta Däubler-Gmelinová přirovnala nedávno postup amerického prezidenta George Bushe vůči Iráku k "zakrývací taktice" Adolfa Hitlera. Po rozčilené reakci Američanů a nepříliš důstojném krátkém kličkování přišla o funkci.
 |  |  |  |  | | | Zlo nemívá tak jednoduchou podobu, aby se dalo vystihnout urážkou či bonmotem. | |  |  | |  | Stát se to v Česku, držela by jí možná dodnes, podporována svými spolustraníky. Hitler a další masoví vrazi se tu totiž jako příměr používají tak často, že kdyby duševně labilnější člověk bral politiky vážně, musel by dobrovolně odejít ze světa, s pocitem, že veškerá moc se dostala do rukou oblud, jež lidstvu chystají jen nekonečná muka.
Například identické srovnání Bush-Hitler učinil o víkendu komunistický místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Nikoho to nemůže příliš překvapit, protože to není tak dávno, co jiný předák KSČM srovnával Václava Havla s Klementem Gottwaldem, ale přesto je zarážející, že poslanci, které Filip do jednoho representuje, mlčí jako ryby.
K dispozici je však i další čerstvý výrok podobné rasance, tentokrát z opačné strany politického spektra. Místopředseda ODS Ivan Langer v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil o premiérovi Vladimíru Špidlovi: "Já v jeho chování objevuji až příliš zřetelné rysy Stalina a Beriji. Jsou to jeho velké vzory. Jen je otázkou času, kdy se jeho diktátorské sklony a schopnost udělat a obětovat cokoli objeví."
Je možné, že to Langer myslí vážně? Pak zřejmě očekává, že Špidla nechá v nejbližší době zavraždit šéfy ODS, začne třeba vyhlazovat Středočechy a stěhoval Moravany do Sudet, vyvolá hladomor na Moravě, přepadne Polsko a nakonec dá odstranit Stanislava Grosse, aby ho mocensky nepřerostl.
Ne, Ivan Langer ten výrok jistě vážně nemyslí, jen měl možná dojem, že by se na závěr interview hodilo něco silného, něco, o čem se bude mluvit. A povedlo se.
Kdo by čekal, že Langerovi spolustraníci se od urážky takové rasance začnou o překot distancovat, mýlil by se: kandidát na předsedu ODS Evžen Tošenovský o víkendu v televizi prohlásil cosi v tom smyslu, že by nepoužil tak silná slova, ale přece jenom ten Špidla…
 |  |  |  |  | | | Používáním podobných nálepek v Česku snad nejvíc proslul expremiér Miloš Zeman, který roku 1996 jmenoval Hitlera v souvislosti s Václavem Klausem, potom k führerovi přirovnal Jásira Arafata. | |  |  | |  | Stejně se vyjádřil šéf senátorů za ODS Mirek Topolánek: Je to prý "velká nadsázka", co Langer řekl, ale určité diktátorské sklony ve premiérovi jsou… Mužům z ODS tedy, zdá se, nejen nepřichází na mysl, že pronese-li takovou urážku vysoký stranický funkcionář, není to jen jeho soukromá věc, ale navíc ten výrok nepovažují za tak docela nepřijatelný.
Používáním podobných nálepek v Česku snad nejvíc proslul expremiér Miloš Zeman, který roku 1996 jmenoval Hitlera v souvislosti s Václavem Klausem, potom k führerovi přirovnal Jásira Arafata a rovněž do Rakouska adresoval několik tvrdých výroků, v nichž se oháněl nacismem. I v jeho případě byli novináři kritičtější než politici.
V zásadě je jedno, kdo je s Hitlerem či Stalinem srovnáván, zda kovaný demokrat, terorista nebo extrémní populista: váha nadávky se sice mění ve vztahu k mravnosti uráženého, ale to přirovnání stejně principielně nikdy nesedí. Zlo nemívá tak jednoduchou podobu, aby se dalo vystihnout urážkou či bonmotem.
Bylo by možné Langerovy nebo Filipovy výroky přejít s tím, že vypovídají víc o nich, než o Bushovi nebo Špidlovi, ale to by tu nesměla být ta znepokojivá četnost a mlčení či souhlasné kývání jejich politického okolí.
Zřejmě právě v tom je český problém: politici za své výroky skoro nikdy nemusejí nést odpovědnost a hranice nevkusu se neustále snižuje. Jenže pokud má člověk vnímat jako nadsázku urážky, v jakém světle se pak jeví výroky stejných politiků o daních nebo zahraniční politice?
|