Adam Drda
Pokud jde o názory a chování politiků, bývají dozvuky voleb" často zajímavější a poučnější než předvolební kampaň. Volně řečeno, ze stran, které neuspěly, náhle vyhřeznou jejich dlouhobé bolesti a nevyrovnanosti, z těch úspěšných zase vyplavou náznaky strategie pro nejbližší budoucnost.
 |  |  |  |  | | | Kruh se uzavírá: Cyril Svoboda by měl přemýšlet nad svým politickým působením kvůli celému svému předsedování, během něhož se někdejší volební favorit - čtyřkoalice - dostal do pozice obecního otloukánka. | |  |  | |  | A protože ta strategie vychází z jakési momentální opilosti, vyjádřitelné heslem "podívejte, jak jsme už zase dobří", je to často ukázka nastávajích chyb.
První příklad platí v Česku těchto dnů hlavně pro lidovce. Jejich představitelé hodnotí výsledky senátních voleb, kde se jim povedlo získat jediný mandát, slovy "fiasko, propadák, debakl nebo krach," což je vcelku realistická charakteristika.
Z komunálních voleb vyšla KDU-ČSL o něco lépe, ale v porovnání s rokem 1998 přesto hodně tratila. Hned v pondělí se potvrdilo, že lidovci nejsou jednotní a že staré "vnitropartajní rány" se nezacelily: věrný oponent jejich šéfa Cyrila Svobody, poslanec Miroslav Kalousek okamžitě vyrukoval s názorem, že "předseda by měl ihned rezignovat".
Víme sice, že Kalousek si takovou věc myslí, ať už se nějaké volby konají nebo ne, ale v daném případě je na jeho názoru něco pravdy: předseda strany evidentně nese za volební výsledek spoluzodpovědnost - a když v posledních volbách do sněmovny neuspěla ODS, taky se každý logicky ptal Václava Klause, zda dá svou funkci k dispozici.
Klaus se shodil tím, jak dlouho odkládal rozhodnutí, ale Svoboda ho teď trumfnul svérázným výrokem: "To není soukromá záležitost, že se někdo vzdává mandátu jenom tak, protože se něco děje nebo neděje. Vždycky ten soud patří těm, kterým mandát patří, tedy delegátům sjezdu".
Na otázku, zda dá mandát k dispozici, už neodpověděl, takže je třeba smířit se s tím, že Svoboda definitivně zdomácněl v prostředí, v němž se za prvé neprovozuje jasná řeč a za druhé se v něm dá opravdu lecos přehodit na ostatní...
Unie svobody jako městská strana dopadla opravdu těžce - sice získala jednoho senátora, ale v Praze se s bídou dostala do zastupitelstva a podle mnoha komentátorů to svědčí o jakýchsi "předsmrtných křečích".
Jelikož US-DEU nemá předsedu, pouze zastupujícího Ivana Pilipa, nemůže dost dobře příjít žádné zemětřesení, ale přesto neškodí připomenout, že za část svého neúspěchu "vděčí" právě KDU-ČSL a Cyrilu Svobodovi.
Byli to totiž lidovci, kdo začal rozkládat čtyřkoalici vypuzením ODA a kdo pak podtrhl unii ve volbách do sněmovny. Kruh se zajímavě uzavírá: Cyril Svoboda by totiž neměl přemýšlet nad svým politickým působením a nad svou odpovědností "jen" kvůli posledním dvojím volbám, ale kvůli celému svému předsedování, během něhož se někdejší volební favorit - čtyřkoalice - dostal do pozice obecního otloukánka.
Ivan Pilip si neodpustil povzdech: jeho strana prý nedopadla dobře také kvůli tomu, že ČSSD laškovala mezi prvním a druhým kolem voleb do Senátu s komunisty.
To je sice možná pravda, ale zase stojí za to namítnout, že celá politická scéna laškuje s komunisty minimálně od okamžiků, kdy byli přizváni k účelovému předvolebnímu prohlášení o benešových dekretech a kdy se komunista Vojtěch Filip stal místopředsedou poslanecké sněmovny.
US-DEU se těchto věcí účastnila, neprotestovala a tak teď sklízí i plody své práce.
Nakonec je třeba zmínit ve stejné souvislosti i ODS: její výkonná rada, po úspěchu v Senátních volbách o poznání veselejší než v uplynulých měsících, včera varovala, že se obává, aby ČSSD a KSČM nezačaly spolupracovat na vládní úrovni.
Bude zajímavé sledovat, zda si ODS uvědomí, že před volbami přebírala komunistická témata a tím možná KSČM dopomohla k úspěchu.
Jestli se opět pouze uchýlí k laciné rétorice levicové hrozby a nezmění aspoň částečně obsah své politiky, nedá se čekat, že by eventuelní nástup KSČM odvrátila. |