Adam Drda
Prezident Václav Havel udělil naposledy při příležitosti 28. října státní vyznamenání a některá česká média, za sekundování politiků z ODS a KSČM, neopoměla věc zproblematizovat.
Letos je potíž v tom, že prezident prý oceňuje "kamarády" - televize NOVA jmenovala například Karla Schwarzenberga a Pavla Landovského a v Lidových novinách napsali: "vedle nesporných osobností... se dostalo i na celou řadu prezidentových přátel, a to zejména z uměleckých kruhů", načež Havlovi vytkli, že se nedokáže oprostit od svých sympatií či antipatií a ještě k tomu má prý "vyhraněný vkus".
 |  |  |  |  | | | Havel byl přece důležitou personou dávno před tím, než se stal prezidentem a je celkem normální, že se dobře zná s jinými důležitými lidmi. | |  |  | |  | I když člověk pomine zvláštnost úvahy, která jako by naznačovala, že "nesporná osobnost" nemůže být v přátelském vztahu s prezidentem a naopak, nebo že vkus hlavy státu by patrně měla určovat nějaká úřednická komise, aby náhodou nebyl příliš "vyhraněný", pořád tu zůstává velmi zarážející nelogičnost přístupu.
Havel byl přece důležitou personou dávno před tím, než se stal prezidentem a je celkem normální, že se dobře zná s jinými důležitými lidmi. Navíc se pohyboval v prostředí protikomunistické opozice, přičemž těch, kdo našli odvahu projevovat otevřený odpor proti totalitnímu systému byla hrstka, všichni se zasloužili o stát a všichni byli v jisté době přátelé, svázaní podobným osudem.
Dlužno dodat, že jejich dnešní kritici s nimi mohli "kamarádit" taky, kdyby k tomu bývali našli odvahu. Pokud by chtěl někdo doložit, že prezident při udílení medajlí "znevýhodňuje" své intelektuální protivníky, měl by si možná dát tu práci a zjistit, kteří lidé s ním v rámci opozice byli ve sporu a nedočkali se uznání - kdyby opomenutí převládli, teprve pak má výtka jistý smysl.
Státní řády a způsob, jímž jsou udíleny, nicméně dávají prostor k zamyšlení. Například je tu otázka kritérií. Jasné je vyznamenávání lidí, kteří bojovali proti totalitním režimům, kteří projevili výjimečnou statečnost v kritické situaci - třeba při povodních, nebo kteří se zasloužili o polistopadovou obnovu náboženských institucí.
Komplikace naopak nastává třeba při oceňování umělců. Výjimečný přínos, vyplývající z tvorby, je věc natolik subtilní a nejednoznačná, že by snad bylo lepší, kdyby umělci zůstávali stranou a získávali státní ceny jiného druhu.
 |  |  |  |  | | | Padají návrhy, aby o státních řádech rozhodovaly komise politiků či expertů, ale stačí se podívat na nekonečné debaty kolem osoby příštího prezidenta, aby člověk získal podezření, že třeba poslanci by vhodné kandidáty hledali několik let. | |  |  | |  | Dobrý spisovatel nebo herec může být navíc agent StB či kolaborant, což kvalitu jeho díla teoreticky nemusí poškodit, ale vypadá přinejmenším divně, je-li postaven vedle člověka, který má za sebou deset let komunistických kriminálů.
Zhruba totéž se týká sportovců či humanitních vědců - a u všech dohromady se lze donekonečna ptát, proč právě konkrétní oceněný ano, když další, stejně dobří nebo lepší zůstávají stranou.
Nakonec je pravda, že státní vyznamenání, udílená v posledních dvanácti letech ukazují především svět Václava Havla, protože právě on má při výběru rozhodující slovo: dokumentují tedy rozpory v jeho názorech i v jeho vkusu, který se při bližším pohledu vůbec nejeví jako "vyhraněný".
Může to ale být jiné? Padají návrhy, aby o státních řádech rozhodovaly komise politiků či expertů, ale stačí se podívat na nekonečné debaty kolem osoby příštího prezidenta, aby člověk získal podezření, že třeba poslanci - pokud by jejich rozhodnutí bylo závazné - by vhodné kandidáty hledali několik let.
A tak je snad nakonec lepší, je-li různost oceňovaných zajišťovaná tím, že se hlava státu jednou za čas vymění... |