Daniel Kaiser
I když se na včerejší demonstraci družstevníků před Úřadem vlády vztek dal vážit na kila, nebyla nouze ani o legrační momenty.
 |  |  |  |  | | | Zemědělci si myslí, že s Evropskou unií se dá jednat stejně, jak si zvykli jednat s českým státem. To je ale omyl. | |  |  | |  | Družstevníci, kteří po celá devadesátá léta volili od KDU-ČSL doleva, najednou nemohou přijít na jméno sociálnědemokratickému premiérovi Vladimíru Špidlovi a chválí expremiéra Václava Klause.
"S Klausem do EU," hlásal jeden transparent. Ne, žádné nové strategické aliance se samozřejmě nerýsují, družstevníci jen mají dojem, že je Evropská unie bere na hůl a že Klaus by je v tom nenechal.
Jejich první domněnka je v podstatě správná: zemědělci v západní Evropě jsou daleko bohatší než oni a čtvrtinové přímé platby pojistí, že ještě dlouho po rozšíření Unie se agrární sektor bude dělit na první a druhou ligu.
Zato o jejich druhé domněnce, že by jim totiž Václav Klaus vyjednal výrazně lepší podmínky, se dá s úspěchem pochybovat.
Klaus sice na rozdíl od současné vládní garnitury sobectví, jaké teď Evropská unie předvádí kandidátům, prorokoval už dlouho. To, že má dobrý odhad, ale neznamená, že by mohl nějak pohnout s pozicí, na níž se minulý týden shodla evropská patnáctka.
Středo- a východoevropští zemědělci zatím na dotace obvyklé v západní Evropě můžou zapomenout. A rok 2013, kdy by se dotace ve staré a nové Unii měly srovnat, je hodně daleko.
Kdo ví, jak bude společná zemědělská politika EU vypadat za jedenáct let. V unii je spousta lidí, kteří si přejí její úplný konec.
Miroslav Jírovský ze Zemědělského svazu si stěžuje, že české agrárnictví prochází největší krizí od roku 89. Jenže jak vážně se dají brát taková slova?
Soudě podle toho, co čeští družstevníci průběžně tvrdili, jsou v krizi už od pádu komunismu. Přitom celou tu dobu měli speciální zacházení.
Stát je chránil před nároky restituentů, vykupuje různé jejich produkty za uměle vysoké ceny, platí jim, když se uvolí nevyrábět potraviny, které nikdo nechce, odškodňuje je jednou za sucho, pak za deště a příště za povodně, a všechny tyhle výhody jim přiznává daleko ochotněji než soukromým zemědělcům.
V Klausových vládách měli družstevníci spojence v lidoveckých ministrech zemědělství. Od té doby, co vládne ČSSD, rekrutují se ministři zemědělství přímo v Agrární komoře. Je to podobné, jako kdyby třeba na ministerstvo průmyslu nastoupil vlastník mladoboleslavské Škodovky.
Zemědělci si myslí, že s Evropskou unií se dá jednat stejně, jak si zvykli jednat s českým státem. To je ale omyl. Tentokrát chtějí peníze po vládách, které nemůžou volit.
Jestli jim tedy leží na srdci rovná soutěž a konkurenceschopnost v Unii, zbývá jediná, jakkoliv trnitá cesta: tlačit na českou vládu, aby se v Unii přidala na stranu těch, kdo celý dotační systém chtějí zrušit.
Toho se sice od českých družstevníků těžko dočkáme - i čtvrtinové platby z Bruselu jsou pro ně darem z nebes. Příští české vlády se ale tím směrem možná vydají.
Už proto, že kdyby všechno zůstalo při starém, bude Česká republika za nějakých patnáct dvacet let dotovat rolníky v chudším Polsku. |