| středa 6. listopadu 2002, 10:00 SEČ | | Mají diktátoři svobodu pohybu? | 
| Daniel Kaiser
Podle vyprávění lidí, kteří navštívili Bělorusko, se v této desetimilionové republice jakoby zastavil čas.
 |  |  |  |  | | | Minulá sociálnědemokratická vláda v Praze zásobovala Lukašenka obilím a nepřímo mu tak pomáhala dál provozovat chléb a hry. | |  |  | |  | Země připomíná sovětský skanzen - opozice a nezávislá žurnalistika skomírají, obyvatelstvo žije v chudobě, přesto většina Bělorusů, zdá se, miluje prezidenta Alexandra Lukašenka a jeho ženu, "dojičku krav".
Nedemokratických zemí je ovšem ve světě celá řada, aniž by se nad tím česká diplomacie nějak pohoršovala. Proč tedy v běloruském případě ty okolky s vízem pro Lukašenka?
Není to náhodou tím, že v Bělorusku vládne slabý a opovrhovaný režim? A nehrají západní vlády - a sem už viděno minskou optikou patří i ta česká - humanistické divadlo na účet muže, který je k smíchu, protože nemá jaderné zbraně?
Tyto argumenty se ale dají i obrátit a zdůvodnit ve prospěch ostřejšího kursu proti Lukašenkovi. Chytrá diplomacie napomáhá změně k lepšímu tam, kde na to má sílu a nevyláme si přitom zuby.
Pravidlo platí pro Západ jako celek - i když to občas s jeho aplikací trochu přehání a například Rusku už dalo volnou ruku k pacifikaci malých Čečenců - a tím spíš pro malou Českou republiku.
Je nepochybně v českém zájmu nemít za rohem diktaturu, navíc latentně nepřátelskou Západu. A tam, kde je možnost ztížit diktátorovi život, nemá podle této logiky smysl váhat.
Ze začátku devadesátých let živil Václav Havel naději, že by Československo mohlo vystupovat jako celosvětový agent lidských práv.
Byla to asi představa poněkud nemístná a nereálná, to, že splaskla ale neznamená, že by česká diplomacie měla vždy a všude mlčet.
Bělorusko má deset milionů obyvatel, patří tedy do stejné kategorie jako Česká republika. Tamní opozice i umělecká scéna udržují v tuzemsku dobré kontakty - předloni Lukašenka dokonce pranýřoval český Senát - a třeba Václava Havla si běloruští demokraté idealizují způsoby, které jsou v českých zemích už dávno pryč.
Přesto minulá sociálnědemokratická vláda v Praze zásobovala Lukašenka obilím a nepřímo mu tak pomáhala dál provozovat chléb a hry.
Ať už dnes český kabinet běloruského prezidenta do Prahy vpustí nebo ne, už to, že současný premiér Špidla takhle veřejně otálí s vízem pro Lukašenka, naznačuje změnu české politiky. Bělorusko bez Lukašenka prostě je v českém národním zájmu.
A pouze Vladimír Špidla ještě může vcelku příznivý dojem nakonec pokazit. K masakrování čečenských civilistů ruskými spojenci ho předminulý týden napadla jen bezbarvá věta, že situace v Čečensku není vyřešena.
Kdyby teď veřejně peskoval Lukašenka a tvářil se přitom jako propagátor univerzálních lidských práv, vypadal by jako střihač dvojího metru.
Naštěstí zatím Špidla - a těžko říct, jestli kvůli svému naturelu nebo proto, že v zahraniční politice je nováček - takové ambice neprojevuje. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:40 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|