Nová role Václava Klause

Petr Dudek

Vztahy mezi Českou republikou a Rakouskem nebyly v posledních týdnech ideální. Po lednových slovních přestřelkách mezi českým premiérem Milošem Zemanem a bývalým šéfem rakouských Svobodných Jörgem Haiderem došlo počátkem února i na vážnější výzvy.

Bezmála milión rakouských občanů se v petiční akci vyslovilo proti spuštění české jaderné elektrárny Temelín. Spolkový premiér Wolfgang Schüssel oznámil, že chce, aby Češi s Rakušany podepsali společnou deklaraci, která by se zříkala poválečných dekretů prezidenta Beneše.

Česká oficiální místa rakouské iniciativy odmítla. Tím se uvolnil určitý prostor pro diplomatickou misi, která by vztahy mezi Prahou a Vídní posunula za hranici verbálních neomaleností a samoúčelně vznášených nároků. Této mise se ve středu ujal předseda Poslanecké sněmovny a lídr ODS Václav Klaus.

Nepřivezl do Vídně nic nového. Jeho postoje k Temelínu i k Benešovým dekretům se blíží stanoviskům vlády, která je sama dala do Vídně srozumitelně najevo. Klaus ale uvedl rozumně znějící důvod: vypravil se na soukromou cestu k jižním sousedům proto, aby, jak doslova řekl, "silácké výkřiky" zaznívající z obou stran nahradil "praktickou politikou". Podle dostupných informací při schůzkách s nejvyššími rakouskými představiteli šéf ODS také tak vystupoval.

Václav Klaus sám na české i zahraniční scéně proslul mnoha svými výroky, které zněly velmi silácky. Těžko najednou uvěřit, že by ho zrovna Zemanova či Haiderova provokativní prohlášení přiměla, aby své zvyky a způsoby změnil a stal se apoštolem klidné, neprovokativní politické komunikace. Uvěřitelnější je, že necelé čtyři měsíce před českými parlamentními volbami se Klausovi hodilo ukázat se před televizními kamerami v přítomnosti vrcholných představitelů sousední země.

Jak sám Klaus správně připomněl, není vyloučeno, že bude členem vlády, která vzejde z nových parlamentních voleb. A když se na to hezky předem připraví politický establishment ve Vídni, to by bylo, aby i český volič nepochopil, který že to kandidátský lístek se nejlépe hodí do volební urny!

Ve prospěch Klausovy návštěvy hovoří význam, který sousední Rakousko pro mezinárodně politické postavení České republiky má a v nejbližší budoucnosti bude mít. Rakousko je jednou z členských zemí Evropské unie a jeho souhlas je nutným předpokladem přijetí Česka - stejně jako všech ostatních uchazečských zemí - do Unie. I když si Vídeň těžko může dovolit protivit se vůli zbytku patnáctky jen kvůli tomu, že se ve dvou či třech z řady společných bodů nedokáže s Prahou shodnout.

Na druhé straně Václav Klaus projevil o vztahy s Vídní možná až zbytečnou péči. Rakousko není - jako třeba Německo - motorem evropské integrace. Vzhledem ke své velikosti není ani nikterak masivním přispěvatelem do společné unijní pokladny a váha jeho hlasu tomu odpovídá. Kromě toho si Rakousko drží status neutrality a není na rozdíl od České republiky členem NATO. Praha si volky nevolky musí dávat pozor, s kým udržují její političtí prominenti důvěrné styky.

Není přípustné, aby se vysoký představitel české vládní strany vydával do Bagdádu a jednal přímo se Saddámem Husajnem o politickém sbližování - tak jak to těsně před Klausovou návštěvou učinil zmiňovaný Jörg Haider. Václav Klaus ale styky s mezinárodně odsuzovanými politickými prominenty nikdy příliš nezavrhoval. A na rozdíl od siláckých výroků, které mu, alespoň podle jeho vlastního vyjádření už nejsou po chuti, v tomto ohledu své zvyky nezměnil.