Kavan v Alžírsku interpretuje Zemana

Adam Drda

O víkendu dojednával Jan Kavan v Alžírsku prodej zbraní, které už nepotřebuje česká armáda. Kromě toho se pokoušel hasit požár, který nedávno způsobil premiér Miloš Zeman svými již notoricky známými výroky o podobnosti Jásira Arafata s Hitlerem a o možnosti vyhnat Palestince z Izraele.

Během stejného víkendu zavraždili palestinští teroristé v Izraeli dvě desítky lidí, mezi nimi pět dětí. A v neděli vysílala tuzemská televize Prima dlouhé interview s Milošem Zemanem, v němž předseda vlády mimo jiné rázně promluvil o potřebě vypořádat se s terorismem jakéhokoli druhu, dal jasně najevo svůj odpor k násilí a docela výstižně a kriticky analyzoval situaci na Blízkém východě. Všechny ty události spolu úzce souvisejí.

Například teprve dnes je čistě vidět, jak nešikovně Zeman v Izraeli jednal a jaké problémy tak Česku způsobil. V situaci, kdy se velmi výrazně potvrzuje, že Jásir Arafat není schopen zvládat organizované palestinské zabijáky a že případná mírová jednání vedená s ním jsou z izraelského hlediska stále diskutabilnější, musí český ministr zahraničí ujišťovat zbytek světa, že česká politika vůči Blízkému východu se nemění a že Arafat pro ni zůstává personou, vhodnou k tvorbě míru.

Vypadá to sice nevinně, protože když se něco nemění, tak to přece není zvýšená podpora jedné srany, ale marná sláva, působí to nevhodně: Zeman urazil Palestince a právě kvůli nim se musí cosi vysvětlovat a omlouvat - a když se někdo omlouvá, jaksi přirozeně mu to brání být zároveň velmi kritický k uraženému, i když by si to třeba zrovna zasoužil.

Ale nejde jen o Kavana v Alžírsku: před několika dny uveřejnil deník Právo, který je o úmyslech české diplomacie obvykle dobře informován, že se Česká republika chystá dát najevo silnou nechuť k osobě palestinského vyslance, který v Praze pobývá od počátku 80. let: mělo to být mimo jiné proto, že vyslanec se po teroristických útocích na New York a Washington choval - eufemisticky řečeno - nevhodně.

Černínský palác však informaci deníku Právo rázně dementoval a v člověku opět zůstal podivný pocit: nebyla to změna původního promyšleného záměru? Nebyla způsobena právě tím, že se teď vůči Palestincům po Zemanově extempore a následné kritice Evropské unie musí projevovat vstřícnost?

Kdyby se byl Miloš Zeman v rozhovoru s listem Ha´arec zdržel bonmotů, nepadnoucích přirovnání a přepjatých charakteristik, kdyby na téma Blízkého východu mluvil stejně klidně a logicky, jako v nedělním televizním interview, nemohl by mu nikdo nic vyčítat a česká diplomacie by teď nepůsobila lehce podezřele. Jeho podpora Izraelcům by taky vypadala věrohodněji, protože dnes se tamní politici musejí na českou representaci dívat jako na nevyzpytatelnou záhadu.

A ještě u jedné věci snad stojí zato se zastavit: Miloš Zeman většinu svých rasantních výroků zdůvodňuje tím, že mu jde v politice o pravdu, morální jednání a spravedlnost. Alžírsko, v němž jeho ministr nabízí zbraně, sice nepodléhá žádnému embargu, ale probíhá v něm občanská válka, zásadní vliv tam má armáda a vládu při nejlepší vůli nelze označit za nějaký vzor demokratičnosti. Je to opravdu ta země, do níž by Češi měli dodávat vojenský materiál?