Turbulentní éra NATO

Ondřej Štindl

Třetí výročí českého vstupu do Severoatlantické aliance včera bylo připomínáno na různých místech Prahy. Jeden ze sálů pražského Žofína zaplnili lidé, kteří výročí vzali jako důvod k zamyšlení o alianci a její budoucnosti. Centrum pro ekonomiku a politiku tam totiž uspořádalo seminář s názvem Budoucnost NATO a Česká republika.

Setkání státníků a zástupců veřejnosti proběhlo ve střízlivé a věcné atmosféře, mohl po semináři referovat zpravodaj nějaké hodně oficiální agentury. A pro jednou by měl docela pravdu.

Během včerejšího podvečera nepřišla řada na provolávání předvolebních hesel nebo na unfair útoky na politické protivníky. Diskuse se dokonce z větší části vyhnula analyzování místních poměrů.

Celkem příjemná změna - česká debata nebo alespoň ta její část, která se vede ve veřejném prostoru, se totiž až příliš často vyčerpává úvahami na téma: jací jsou Češi, případně jak Čechy vnímají ostatní nebo - ještě častěji - co tomu ti ostatní řeknou.

Psychologizující pozorovatel by možná v téhle souvislosti poznamenal něco o vnitřně nejistém společenství, které se domáhá sebepotvrzení zvnějšku. Čas od času je proto prospěšné zamyslet se bez populistického přehánění nad tím, jak zmínění Češi vnímají ty ostatní a co by z toho pro ně mohlo plynout.

Ve vztahu k NATO se něco takového hodí ani ne kvůli nepříliš kulatému výročí, jako spíš kvůli tomu, že Aliance prochází dost turbulentním vývojem. Například je ve válce, což má své důsledky.

Mezi ty nepříjemné patří i to, co se může jevit jako prohloubení propasti mezi Evropou a Spojenými státy, kdy se na obou stranách posilují potenciálně nebezpečné stereotypy - o arogantních Američanech, kteří se nikdy na nic nezeptají a bezohledně a neprozíravě řídí věci podle svého a na druhé straně o Evropanech, kterých není důvod se na cokoliv ptát, protože jejich praktický přínos k vyřešení jakéhokoli problému je nulový, pokud věci ještě víc nezkomplikují.

Může dnešní situace vyústit až v jakési rozložení NATO zevnitř, které, jak upozornil Alexandr Vondra, zatím ještě v žertu předpokládají někteří ruští představitelé? Může budování nějakých společných evropských sil transatlantickou vazbu posílit nebo upevnit? Může mít přežití NATO smysl jen tehdy, pokud se z něj stane organizace jednající v globálním měřítku, jak tvrdí údajně lidé z prostředí Bílého domu, nebo by se měla omezit především na obranu území členských zemí. A co po zkušenosti jedenáctého září vlastně znamená slovní spojení "obrana území členských zemí". A jak může vývoj ovlivnit Česko?

Upřímně řečeno nijak zvlášť. I tři roky po vstupu může být asi tou největší českou ambicí v NATO prosté nepřidělávat k těm stávajícím problémům ještě potíže další. Alespoň ne přes míru očekávatelnou a snad i nutnou. Míře naplnění tohoto cíle pak odpovídá míra možnosti ovlivňovat ty velké věci, které možná nahlíženy z Prahy působí vzdáleně, jejichž dopad však bude jednou citelný i tam.

Související odkazy:
Analýza BBC: Jací jsou Češi spojenci?