Proč opozice mlčí?

Adam Drda

V deníku Mladá fronta Dnes vychází už několik dní "seriál", věnovaný ministrovi vnitra Stanislavu Grossovi a podnikatelským aktivitám jeho manželky. Na světlo vycházejí poměrně znepokojivé zprávy.

Paní Grossová údajně shání sponzory na projekty agentury GOJA a tito sponzoři se shodou okolností rekrutují z řad firem, které kvůli privatizaci stojí o dobré kontakty s vládními kruhy. Ministrova manželka také jezdila v bezplatně zapůjčeném luxusním sporťáku Audi a shodou okolností si osmnáct aut stejné značky nakoupila vláda a návrh nákupu předložil právě Gross.

Když se v médiích objeví informace, jako jsou ty o manželech Grossových, uvážlivý čtenář čeká vysvětlení. Ví, že noviny se mohou splést, mohou vycházet z podstrčených materiálů, mohou i vědomě zkreslovat skutečnost a lhát. A politik to vysvětlení musí předložit, i kdyby o něm vyšel sebevětší nesmysl - má v tomto ohledu smůlu, která je součástí jeho povolání. Je veřejná osoba, kterou si obyvatelstvo platí, protože jí důvěřuje, a aby jí mohlo důvěřovat pořád, musí o ní lecos vědět.

	Paní Grossová asi nepřekročila žádný zákon, ale v politice by měla platit i nepsaná pravidla. Některé věci se prostě nedělají, protože vzbuzují pochybnosti, které se dají jen obtížně vyvrátit.

Stanislav Gross ale vysvětluje nerad. O spolupráci své ženy s agenturou GOJA na jedné a různými firmami na druhé straně nemluví skoro vůbec a místo toho často opakuje, že jeho manželka je těhotná, což sice vyvolává sympatie a velí ke shovívavosti, ale jelikož pan ministr těhotný není, tak se na něj ta shovívavost jaksi nevztahuje. Ocitl se prostě v podezření ze střetu zájmů, v podezření, že jeho rodina získává díky jeho funkci výhody, které jí nepřísluší.

Paní Grossová asi nepřekročila žádný zákon, ale v politice by měla platit i nepsaná pravidla. Některé věci se prostě nedělají, protože vzbuzují pochybnosti, které se dají jen obtížně vyvrátit. Spolupráce s firmami, které něco chtějí od vlády, k takovým věcem patří. Manželkám politiků se nedá zakázat, aby se věnovaly své práci, ale v civilizovaném světě se přirozeně očekává, že budou znát hranice. V Česku to - zdá se - neplatí.

Co se týká užívání automobilu Audi, je ministr o něco sdílnější, ale je to sdílnost plná zadrhávání. Nejdřív tvrdí, že jeho ženě půjčili auto na pár dní, když měla svůj vůz v opravě, potom říká, že jí ho nabídli k testování a případné koupi, a nakonec přizná, že používání auta byla chyba.

	Těžko říct, co se to vlastně v Česku děje. Vedlejší činnost manželky ministra vnitra nezajímá nejen sociální demokracii, ale ani opozici.

Současně ovšem prohlásí, že zvažuje "právní kroky". Ale proti čemu, když ty zprávy o autě byly pravdivé a když nikdy nepopřel, že by noviny lhaly o kontaktech jeho ženy s agenturou GOJA a se sháněním sponzorů?

Předseda sociální demokracie Vladimír Špidla říká, že celou záležitost považuje za "špinavou kampaň" a dodává: "Informace, které mám k dispozici nezpochybňují Grossovu morální integritu".

Jenomže to má zase několik háčků. Především při vší úctě vůbec nezáleží na tom, jaké informace má pan Špidla, když je zároveň nemá veřejnost. A za druhé, mluvit o špinavé kampani je hodně riskantní, když ta údajná kampaň evidentně není vylhaná od A do Z.

Samozřejmě se nedá vyloučit, že novináři nedostali udání na Grosse od někoho, kdo si s ním hodlá vyřídit účty. Ale to je až druhá otázka, ta první zní, zda údaje o Grossovi, které vyšly v novinách, jsou nebo nejsou pravdivé.

Těžko říct, co se to vlastně v Česku děje. Vedlejší činnost manželky ministra vnitra nezajímá nejen sociální demokracii, ale ani opozici.