Spojenci na věčné časy

Adam Drda

Sociální demokraté by chtěli ukončit platnost opoziční smlouvy ke dni voleb. O víkendu to oznámil šéf ČSSD Vladimír Špidla, s tím, že smlouva byla "nástroj na jedno použití", splnila svůj cíl a po volbách je třeba "začít s čistým stolem".

Občanské demokratické straně se ale tento záměr nezamlouvá. Její představitelé říkají, že by sociální demokraté měli spojit ukončení smlouvy s hlasováním o důvěře vládě. Místopředseda ODS Miroslav Beneš dokonce prohlásil, že pokud chce ČSSD smlouvu zrušit, měli by Miloš Zeman a Vladimír Špidla odstoupit z vládních funkcí.

Ještě před rokem se zdálo, že opoziční smlouva, která vytvořila dosti netradiční vztah mezi dvěma nejsilnějšími a programově protikladnými stranami, skončí pár měsíců před volbami velkým třeskem.

	Sociální demokracie teprve teď navrhuje ukončení smlouvy "ke dni voleb" a ODS pro změnu nechce z chomoutu vůbec.

Komentátoři, včetně autora tohoto příspěvku předpokládali, že ČSSD i ODS budou mít zájem se od sebe na začátku volební kampaně odpoutat, že si vyberou střet o nějaké zásadní téma a s pořádným humbukem smlouvu zruší, aby aspoň na poslední chvíli ukázaly voličům, že jim jde spíš o principy než o moc.

Věci se ale vyvíjejí trochu jinak. Sociální demokracie teprve teď navrhuje ukončení smlouvy "ke dni voleb" a ODS pro změnu nechce z chomoutu vůbec. Jak tomu rozumět?

Především se ukázalo, že voliče obou velkých stran smlouva už dávno nerozčiluje. Zvykli si na ní, a dost možná ji ani nevnímají. Příznivcům ČSSD demokratů se nelze divit. "Jejich" strana je čtyři roky u moci, prosadila spoustu věcí, které prosadit chtěla, vždy jí prošel rozpočet, a navenek nikdy nemusela dělat ODS tak závažné ústupky, aby to její ministry omezilo v práci.

Navíc se podle nejobecnějších měřítek za vlády ČSSD docela slušně žije: ekonomika funguje lépe než dřív, do země proudí zahraniční investoři a na obyvatelstvo nedopadá tíže nějakých radikálních reforem. Skutečnost, že vláda prohlubuje státní dluh, většinu lidí zatím nepálí.

Občanským demokratům, jimž v poslední době rostou preference, se zase podařilo vyvolat dojem, že se s ČSSD neustále potýkají, ačkoli ji ve skutečnosti v zásadních věcech čtyři roky neochvějně podporovali. Svou roli nepochybně sehrála euroskeptická rétorika. V českých poměrech je výjimečná a mediálně vděčná, zakrývající řadu jiných problémů.

	ODS se podařilo vyvolat dojem, že se s ČSSD neustále potýkají, ačkoli ji ve skutečnosti v zásadních věcech čtyři roky neochvějně podporovala.

ODS významně pomohl i rozpad čtyřkoalice: spousta lidí přestala věřit, že by se rozhádaní lidovci a unionisté, o ODA ani nemluvě, dokázali postarat o věci veřejné lépe, než jejich protivníci.

K tomu všemu měla opoziční smlouva z pohledu voličů nepopiratelnou výhodu: jednobarevný kabinet je vždycky výkonnější, přijme víc rozhodnutí a ovlivní více věcí, než koaliční vláda. Kvalita těch rozhodnutí je samozřejmě jiná věc, ale výkonnost bez hádek prostě dobře vypadá.

To nejhorší na opoziční smlouvě, jako by většina českých voličů příliš nevnímala. Do jisté míry paralyzovala politický systém a způsobila, že opozice přestala účinně a hlavně před očima veřejnosti kontrolovat vládu. Vytvořila podezření, že existuje jakási "paralelní politika", prováděná potají, na základě zákulisních dohod.

Smlouva se de facto ocitla v nadřazeném postavení vůči programům a myšlenkám, díky kterým se jednotlivé strany dostaly do sněmovny. Stojí za to připomenout, že ústřední cíle smlouvy - jako byla změna volebního systému - se nepodařilo naplnit jen díky Ústavnímu soudu a úspěchu tyřkoalice v senátních volbách.

	Čtyři roky ODS smlouvu trpělivě plnila, a pokud teď vyhraje volby, což není vůbec nereálné, měla by jí ČSSD splatit dluh.

Dnes se opoziční smlouva jeví jako vyčpělá záležitost. A vypadá to, že ji chce ČSSD vypovědět "ke dni voleb" jen proto, aby udělala gesto a předložila ten návrh jako první. Ovšem věc je složitější a odpor ODS má možná racionální základ. Vladimír Špidla se totiž mýlí, když říká, že smlouva byla nástroj na jedno použití a že teď musí o dalším vývoji rozhodnout voliči.

V textu smlouvy, kterou dnešní šéf ČSSD spolupodepsal, není žádné časové ohraničení a naopak se v ní praví: "Strany se zavazují, že budou respektovat právo té z těchto z stran, která zvítězila ve volbách, sestavit vládu České republiky".

Jinými slovy: ODS čtyři roky smlouvu trpělivě plnila, a pokud teď vyhraje volby, což není vůbec nereálné, měla by jí ČSSD splatit dluh.