Naše zamyšlení nad předvolebními spoty českých politických stran začneme drobným postřehem o jazyku. Jedno z mnoha slov, jejichž význam česká média příliš častým a zhusta nepřípadným užíváním vyprázdnila, je adjektivum "kultovní", používáné především v souvislosti s filmovými nebo hudebními díly. Dnes se z něj stalo něco na způsob synonyma slova "populární", proti němuž kdysi stálo v protikladu.
Kultovní film je takový, který se skoro nikomu nelíbí a často také nenaplňuje ani ta nejzákladnější kritéria, jimiž se poměřují umělecká díla. Existují však malé skupiny nadšenců, kterým právě jeho nedostatky působí mírně perverzní potěšení. Těší se neobratně napsaným a veškerou logiku popírajícím scénářem, toporným herectvím a ambiciózní režií, které podráží nohy neznalost elementárního řemesla.
Předvolební spoty, které propagují velké a bohaté partaje, zhusta spojují nablýskanou rutinu klasické reklamy s hereckými výkony předních politiků, čímž vzniká mile nesourodý amalgám.
Klasickým příkladem tohoto typu kultovního tvůrce je režisér Ed Wood, který s velkým nadšením natáčel filmy tak strašné a v úzkém kruhu zasvěcenců tak oblíbené, až o něm Hollywood vyrobil životopisný snímek s Johnym Deppem v hlavní roli.
Předvolební spoty českých politických stran často mají parametry takového kultovního díla. Ty, které propagují velké a bohaté partaje, zhusta spojují nablýskanou rutinu klasické reklamy s hereckými výkony předních politiků, čímž vzniká mile nesourodý amalgám - pravda, ti důležití politici už dnes mají za sebou mnohá mediální školení, část kouzla však přetrvává.
Rozměrů téměř patafyzických pak dosahuje předvolební propaganda těch stran, o jejichž existenci je divák zpraven právě v okamžiku, kdy vidí jejich spot - po volbách už o nich nikdy neuslyší. Upřímné neumětelství některých z nich může citlivější povahu dovést až k slzám, domnělá rafinovanost těch druhých zas spolehlivě rozesměje.
Česká televize se navíc rozhodla držet se moudré praxe, kdy spoty jsou nahuštěny do několika bloků, jejichž délka přesahuje hodinu. Dochází tak k efektu, kdy se jednotlivé spoty co do účinku navzájem posilují a výsledný dojem je daleko intenzivnější, než kdyby byla díla stran a jejich agentur roztýlena mezi běžnou produkci.
Předsedové těch nejmocnějších stran defilují spolu s vůdci, dejme tomu, hnutí za povznesení krtků, slogany jedněch splývají s hesly druhých.
Blok spotů je navíc jakousi esencí rovnosti - všichni mají právo na stejný prostor, v nejhorším případě alespoň na titulek, že nic nedodali. Předsedové těch nejmocnějších stran defilují spolu s vůdci, dejme tomu, hnutí za povznesení krtků, slogany jedněch splývají s hesly druhých. Navíc příslušníci úzké skupiny nadšenců si tak mohou všechny spoty snadno nahrát a promítat je při společném obřadném sledování.
Je dobře, že Česká televize - hodna své veřejnoprávní pověsti - vyšla vstříc i potřebám této menšiny. Nemluvě o altruismu českých stran, které jsou ochotny obětovat v zájmu uspokojení zvláštních libůstek několika jednotlivců vlastní peníze, navíc v době předvolební kampaně, kdy je každá koruna drahá.
