Dejte mu všimné - řízenou provokaci

Michal Růžička

Omezit v České republice korupci, znamená ovlivnit třetinu obyvatel. A právě proti oné třetina se rozhodla zakročit Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Jak? Podle toho, co včera oznámila, hodlá navrhnout využívání metody řízené provokace. Ta spočívá v nabízení úplatků naoko, aby se úředník chytil, peníze přijal - a byl potrestán. Tento radikální nápad svědčí o jediném.

Nejvyšší státní zástupkyně zřejmě soudí, že míru korupce v České republice již nelze nečinně trpět. Nahlédnuto z této strany jde o úkaz veskrze pozitivní. Kolik let již informuje společnost Transparency International o tom, že chod zdejší země je na korupci téměř založen? Kolik let se Česká republika řadí v žebříčcích míry korupce do čtvrté desítky spolehlivě za všechny země Evropské unie, ale třeba i za Kostariku či Peru? Kolik let již rozličné posudky a zprávy Evropské unie poukazují na překážky, které staví korupční prostředí serióznímu způsobu podnikání? A tak dále a podobně - řadu let.

A po tuto řadu let je častou odpovědí politiků ironický úsměv, zlehčování Transparency International, či přeceňování akce Čisté ruce.

Ovšem ani bagatelizace, ani akce "Čisté ruce" ČSSD korupci neomezily. Průzkumy veřejného mínění již nějakou dobu ukazují, že více než třicet procent Čechů, Moravanů a Slezanů poskytlo nejméně jednou úplatek. A na konci loňského roku jsme se dověděli, že téměř čtvrtina zdejších dospělých se domnívá, že bez korupce nelze v dnešní společnosti přežít.

Pokud to tak myslí, Marie Benešová má pravdu. Je třeba konat. Ale je metoda řízené provokace v těchto končinách použitelná?

Tak třeba: Najde se dostatek důvěryhodných provokatérů? V zemi, kde si člověk nemůže být jist ani prověrkou Národního bezpečnostního úřadu? Metoda řízené provokace, napadne každého okamžitě, se může stát snadno zneužitelným nástrojem. Ostatně - i kdybychom uvěřili bezúhonnosti provokatérů, jak zabránit omylům? Čí slovo bude platit, když úředník prohlásí, že úplatek vzal, aby provokatéra usvědčil? Samozřejmě, těžko o neznámém systému soudit předem.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová zatím neprozradila víc, než pouhý úmysl provokace zkusit. Ví proč. Něco takového by musel schválit parlament a jeho debata nebude jednoduchá. Především proto, že Marie Benešová vlastně navrhuje technické řešení čehosi netechnického.

Každá diskuse o korupci musí být nutně debatou o povaze státu. Jak uspořádat jeho byrokracii, jak nakládat se správními informacemi, komu a v čem svěřit rozhodování, čemu ponechat volný průběh. Rychle přijmout návrh Marie Benešové znamenalo by ulehčit si práci - a vyměnit onu debatu o povaze státu za sbor provokatérů.