Koalice a Benešovy dekrety

Ondřej Štindl

Už teď je víceméně jasné, že parlament v dubnu o společném postoji k k posledním událostem ve věci Benešových dekretů jednat bude. Shodnou se na tom občanští a sociální demokraté i komunisté.

Zajímavé je v této chvíli stanovisko Koalice, zajímavé i přesto, že jeho dopad v popsané situaci pravděpodobně bude minimální. Koalice se od počátku současné krize snažila vystupovat relativně umírněně.

Vyjádření jejích špičkových představitelů se - pokud jde o jejich věcný obsah - nijak výrazně nelišila od slov zástupců ostatních stran, koaličním politikům se ale dá přiznat, že se nesnažili poutat pozornost emocionálním vystupováním nebo urážkami.

Názor některých koaličních poslanců se navíc výrazně odlišuje od momentální české oficiální linie. Někteří z nich - například místopředseda US-DEU Petr Mareš - svůj kritický postoj k Benešovým dekretům před veřejností neskrývají.

V této situaci vystoupilo vedení Koalice s návrhem, aby se o dekretech nedebatovalo ve sněmovně, ale aby k věci zaujaly stanovisko jen parlamentní strany. Zveřejněn byl i návrh textu toho společného stanoviska, strany by v něm mimo jiné měly konstatovat, že, "nepřipustí jakékoli zpochybnění poválečného uspořádání Evropy. Právě naše členství v NATO a naše budoucí členství v EU jsou zárukami jistot naší země i našich občanů, jaké jsme nikdy předtím neměli."

Bylo by asi namístě se zeptat, do jaké míry odpovídá české členství v NATO a budoucí vstup českého státu do unie tomu údajně nezpochybnitelnému uspořádání Evropy, které se ustavilo po druhé světové válce.

Zbývající body koaličního návrhu obsahují jednoznačné přihlášení se k Evropské unii a výzvu k občanům, aby se v referendu vyslovili pro vstup - pod takové prohlášení by se asi komunisté nepodepsali, jeho jednoznačně proevropská dikce by možná činila problémy i občanským demokratům.

U kořenů koaliční iniciativy lze najít dvě upřímné obavy. První z nich se týká možného dalšího vyhrocení mezinárodní situace po anoncované debatě ve sněmovně. České strany a jejich představitelé se již teď trumfují co do razantnosti jejich prohlášení - připomeňme například závody mezi ODS a ČSSD v tom, kdo navrhne prezidenta Beneše na vyšší vyznamenání.

V takové atmosféře lze čekat, že z parlamentní debaty vzejde text vskutku zvučný a jeho přijímání budou doprovázet výroky, řekněme, zaznamenáníhodné. Ta druhá obava koaličních špiček se dost možná týká toho, co by během té debaty řekli kritici Benešových dekretů z řad koaličních poslanců. Tam by již nehrozily škody mezinárodní ale čistě domácí - předvolební.

Vedení koalice má asi za to, že v atmosféře vybičovaných nacionálních citů by nebylo na místě dát najevo nějakou zásadnější kritiku současných českých pozic. Soupeři v předvolebním boji by pak Koalici na to konto mohli označit za uskupení téměř vlastizrádné.

Cyril Svoboda a Hana Marvanová jsou si obou těch hrozeb vědomi. V této chvíli si jsou dost možná vědomi i toho, že asi nezabrání jejich naplnění.