Shovívost soudů se nevyplácí

Adam Drda

Na třináct let do vězení by měl jít dvaadvacetiletý skinhead Vlastimil Pechanec, který loni v červenci ubodal na diskotéce ve Svitavách Roma Otu Absolona. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o Pechancově vině v pátek a konstatoval, že vražda měla rasový motiv. Odsouzený se odvolal, ale odvolání zvažuje i státní zástupkyně, která pro Pechance požadovala výjimečný trest.

Třináctiletý trest pro vraha Pechance se zdá být odpovídající. Ukazuje, že se v Česku k rasistickým útočníkům přistupuje tvrdě a nekompromisně. Jenomže soudní verdikt je jen konec příběhu a nevypovídá o předchozím ději. Neříká nic o tom, jestli se věci mohly odehrát jinak, zda někdo - v tomto případě státní orgány - mohl změnit jejich průběh.

	Pechancův případ dává za pravdu lidem, kteří chtějí proti skinheads tvrdě zasahovat ve chvíli, kdy "jenom" hajlují, "jenom" někomu nadávají do "černých sviní".

Pechancův případ je v tomhle ohledu opravdu tragický a dává za pravdu lidem, kteří chtějí proti skinheads tvrdě zasahovat ve chvíli, kdy "jenom" hajlují, "jenom" někomu nadávají do "černých sviní" a "jenom" někoho pro zábavu verbálně napadnou na ulici.

Už v dubnu 1996 Vlastimil Pechanec zorganizoval ve Svitavách pochod republikánů a holých lebek. Jeho účastníci vyřvávali rasistická hesla a nakonec házeli kamení na domy, v nichž žijí Romové. O tři měsíce později v Blansku zmlátil spolu s kamarády několik mladých lidí řetězem. Ještě téhož roku stál Pechanec poprvé u soudu kvůli zmíněnému průvodu, ale odešel s roční podmínkou.

V srpnu 1997 přizabil nožem osmnáctiletého Roma a putoval za to na dva roky do vězení. Když se vrátil, čekal ho další soud kvůli útoku v Blansku a kvůli porušení podmínky. Další rozsudek zněl tři a půl roku, ale soud vyšší instance ho v dubnu 1999 změnil na podmínku.

Ani ne za rok Pechanec fyzicky napadl anarchistu, byl odsouzen ke čtrnácti měsícům, ale protože se odvolal, zůstal na svobodě. V červenci 2001 pak zabil Otu Absolona.

	České soudy na mladé neonacisty často pohlížejí jako na pomýlené pubertální nešťastníky, kterým stačí výtka - tedy podmíněný trest.

České soudy na mladé neonacisty často pohlížejí jako na pomýlené pubertální nešťastníky, kterým stačí výtka - tedy podmíněný trest. Panuje představa, že po udělení podmínky se skinhead vyděsí a příště si dá pozor.

Jenomže ve skutečnosti to funguje obráceně. Bezbolestný odklad trestu jako by neonacistům dával důkaz, že si mohou dovolit lecos, protože je to nakonec nebude zas tak moc stát.

Pechanec se poprvé objevil před senátem jako šestnáctiletý. Kdyby se soud už tehdy rozhodl uložit mu ochranný dohled nebo pobyt v nějakém výchovém zařízení, protože ho rodina zjevně nedokázala zvládnout, možná nemuselo dojít o rok později k tomu, že poprvé zapadl nožem člověka.

Je zarážející, že soudy s komunistickými zločinci berou obvykle v potaz "dobrou pověst v místě bydliště", proč se potom nikdo nezajímal o to, jak nebezpečně se už delší dobu chová Vlastimil Pechanec?

	Smrt Oty Absolona ukazuje, že mezi rasistickými slogany, hajlováním a vraždou existuje velmi tenká hranice.

Ještě o něco nepochopitelnější je, že v roce 1999 dostal druhou podmínku, a především, že ho policie i soud nechali po útoku na anarchistu v roce 2000 na svobodě. Tehdy už muselo být zjevné, že jde řečeno suchou úřední řečí o "společensky nebezpečnou osobu". Zvlášť když u jednoho soudu prohlásil: "Jsem zastáncem bílé rasy. Chtěl bych, aby naše republika byla bez Cikánů a bez černochů".

Kdyby se Pechancovi a jeho prohlášením přikládala patřičná váha, možná by Ota Absolon žil. Jeho smrt ukazuje, že mezi rasistickými slogany, hajlováním a vraždou existuje velmi tenká hranice.

Mladí neonacisté nemohou být při prvním - dejme tomu verbálním - prohřešku posláni natvrdo za mříže, těm "vyléčitelným" by se tak asi zavřela cesta zpátky. Těžko ale hledat důvod, proč by podmíněný trest nemohl být doprovázen třeba povinnou a intenzivní terapií.