Snad je to jen předvolební kalkulace

Ondřej Štindl

Včerejší vystoupení českých politických špiček ve věci Benešových dekretů působila v kontextu událostí a slov posledních dnů a týdnů celkem střízlivě.

Ministr zahraničí Jan Kavan opakovaně prohlásil, že současný vývoj mezinárodní diskuse o dekretech nezavdává důvod k obavám ze změn majetkových poměrů například v českém pohraničí.

Podobný názor podle Kavana sdílí i Jan Zahradil z ODS, což je vzhledem rétorice jeho mateřské strany, jež sama sebe někdy stylizuje do role ochránce proti vnějším hrozbám, docela překvapivé.

	Projevovat proto údiv nad tím, že vrcholní představitelé politických stran se v tomto ohledu chovají stejně jako všichni ostatní, může zavánět pokrytectvím.

Asi největší emoce nakonec vzbudila otázka, kteří politici sporu o Benešovy dekrety využívají pro svou předvolební kampaň. Dojem, že se tak děje, sdílejí všichni, shoda nepanuje jen v otázce, řekněme, pachatele.

Schopnost vnímat velmi citlivě pochybení těch druhých a nevšímat si selhání vlastních je vlastnost obecně lidská. Projevovat proto údiv nad tím, že vrcholní představitelé politických stran se v tomto ohledu chovají stejně jako všichni ostatní, může zavánět pokrytectvím.

Na druhou stranu pokud by bral člověk slova vrcholných českých politiků úplně vážně, došel by k tomu, že na české politické scéně řádí jakási strana "fantóm", která se z předvolebních důvodů vyžívá v eskalaci sporu o Benešovy dekrety, zatímco partaje jaksi viditelnější jen bezmocně příhlížejí.

Tak to samozřejmě není, omočili si všichni, v zájmu spravedlnosti je ovšem namístě podotknout, že v různé míře. Ostatně by to byl zázrak, kdyby v předvolební době strany nechaly jen tak ležet téma, které ze se dá vytlouci tolik emocí.

Nakonec srovnáme-li možná vysvětlení slov a skutků některých stran v souvislosti s dekrety, předvolební motiv z toho zdaleka nevychází jako ten nejhorší. Přinejmenším představa, že čeští politici vše co v posledních dnech a týdnech vyřkli a učinili, mysleli naprosto vážně, vyvolává dojem daleko hrozivější.

Naopak jako zdroj útěchy a snad i naděje může působit vědomí, že mnoho z toho, co se veřejnosti předvádí je projevem cynické předvolební kalkulace, a ne hluboce zažitého přesvědčení, které je odhodlané jít i do krajních důsledků.