Nezájem o epochální událost

Ondřej Štindl

Vznik Mezinárodního trestního tribunálu je označován za událost epochálního významu. Takové věci se sice při příležitosti startu různých institucí běžně říkají, tentokrát však dost možná znějí oprávněně. Česko u toho přelomu nebude. V Česku je kolem tribunálu ticho.

Událost přelomová v globálním měřítku si přitom zaslouží diskusi, v zahraničí totiž ze strany zastánců i odpůrců zaznívají relevantní argumenty. Český postoj k tribunálu je však zatím, zdá se, nijaký.

	Vláda k římskému statusu přistoupila, parlament jej ještě neratifikoval, mimo jiné i proto, že jeho přijetí znamená zásah do ústavy a trestního zákona, především pokud jde o uzákonění možnosti vydávat tribunálu české občany.

Vláda k římskému statusu přistoupila, parlament jej ještě neratifikoval, mimo jiné i proto, že jeho přijetí znamená zásah do ústavy a trestního zákona, především pokud jde o uzákonění možnosti vydávat tribunálu české občany. To zdržení zčásti způsobily, jak se říká, objektivní příčiny, jistou roli ale hrály i politické ohledy.

Předpokládalo se, že omezení státní suverenity, které přistoupení k římskému statusu znamená, by parlamentem nemuselo projít zrovna snadno. Možnost, že by byl tribunálu vydávan český občan, je přitom spíše hypotetická.

Mohlo by se to stát pouze v situaci, kdyby česká justice nebyla z jakýchsi - pravděpodobně politických - důvodů schopna spravedlivě posoudit případ zločinu proti lidskosti, k němuž by došlo po vzniku tribunálu. I člověk, který má na práci českých soudů hodně kritický názor, něco takového může jen těžko předpokládat.

Před mezinárodní tribunál by zřejmě mohli jít i Češi, kteří se zločinů proti lidskosti dopustí na území jiného státu. Ani četnost takových případů, lze doufat, nebude zrovna vysoká, budou-li vůbec nějaké.

Celková koncepce mezinárodního tribunálu budí ovšem i zásadnější pochybnosti. Jednou z předností soudu má být i to, že omezí vliv takzvané reálpolitiky. Nikdo, kdo se dopouští zločinů proti lidskosti, by si napříště neměl být jist beztrestností, vykoupenou nějakým zákulisním politickým čachrem.

Cynismus ale nemusí být jedinou charakteristikou reálpolitiky, která někdy může představovat i to nejméně špatnou ze zlých alternativ.

	Česko však zatím zůstává mimo proud téhle diskuse a stojí i mimo tribunál, navíc v době, kdy se budou vytvářet pravidla chování téhle důležité instituce, která bude existovat bez ohledu na českou účast nebo neúčast na její práci.

V nedávné historii existují případy krvavých diktatur, jež skončily bez boje - nenásilný přechod k demokracii byl ovšem podmíněn beztrestností pro diktátora a další představitele jeho režimu. Pokud existuje mezinárodní tribunál není možné takovou beztrestnost zaručit.Neohrožuje to možnost nenásilného předání moci?

Někteří lidé zase vyjadřují obavy, že rozhodování tribunálu může být politické a to jak ve věcech stíhání, tak i nestíhání. Je představa, že by před tribunálem stanul představitel, dejme tomu, komunistické Číny, realistická?

Česko však zatím zůstává mimo proud téhle diskuse a stojí i mimo tribunál, navíc v době, kdy se budou vytvářet pravidla chování téhle důležité instituce, která bude existovat bez ohledu na českou účast nebo neúčast na její práci.