Provádění správných úkonů není soud

Adam Drda

Konfederace politických vězňů se hodlá obrátit na ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše se stížností, týkající se soudního případu někdejšího vyšetřovatele StB Aloise Grebeníčka.

Kauza se vleče pět let a minulý týden bylo už poněkolikáté odloženo hlavní líčení, jelikož obžalovaný k soudu pravidelně nechodí kvůli nemoci. Konfederace se domnívá, že soudkyně Radomíra Veselá je podjatá, že proces záměrně oddaluje a že by její jednání měl přezkoumat kárný Senát.

Proces s Aloisem Grebeníčkem na první pohled připomíná nudný - a tedy vcelku běžný - televizní seriál. Pilotní díl sliboval poučnou podívanou: estébácký vyšetřovatel je obviněn, že v 50. letech mučil politické vězně a měl by být řádně souzen.

	Kauza se vleče pět let a minulý týden bylo už poněkolikáté odloženo hlavní líčení, jelikož obžalovaný k soudu pravidelně nechodí kvůli nemoci.

Pak však následovala série stále stejných úmorných pokračování: pan Grebeníček nepřišel před soud, Grebeníček je nemocen, čeká se na posudek, soud bude v nemocnici, soud nebude, protože Grebeníček už je zdráv, soud bude za měsíc, čeká se na posudek, a zase nic, jelikož pan Grebeníček je opět nemocný…

Už to trvá pět let a konec v nedohlednu. Je-li divák seriálem znuděn, vypne přístroj, uvelebí se ve fotelu, spokojeně uchopí knihu a zapomene. Proces s Grebeníčkem ale tímto způsobem odstranit nelze. Nedovolí to cit pro spravedlnost.

Podnikatel Šrejbr byl nedávno odvezen policií z normální nemocnice, protože se prý snažil oddálit nástup trestu. Asi byl ten převoz správný, ale proč nikdo během pěti let nikam nepřevezl pod lékařským dohledem Grebeníčka, který se podle mnohých vyhýbá soudu, přičemž hrozí, že se bude vyhýbat až do smrti, protože staří lidé jsou vždycky tak či onak nemocní? Jak to, že se česká demokratická justice nedokáže vypořádat s jednou prostou kauzou?

Soudkyně Radomíra Veselá má případ na starosti od roku 1997 - objednala si během té doby dva odborné lékařské posudky a teď, čerstvě, ještě posudek posudků. Proč, když novelizovaný trestní řád nepřikládá znaleckým posudkům takovou váhu jako dosud? A proč soudu nevadí, že staří muži, které Grebeníček trýznil, čekali na spravedlnost víc než půl století? Už kvůli nim je přece třeba spěchat.

Zabýváme-li se úředním pohledem na věc, přesunujeme se rázem ze seriálu do absurdního světa zeměměřiče Josefa K. a jeho styku se zámeckými úřady. Ministerstvo spravedlnosti případ sleduje, ale je vcelku spokojeno. Neshledává průtahy zaviněné soudem. Okresní státní zástupce je rovněž spokojen. Soud dělá, co má, po formální stránce je všechno v pořádku.

	Důležité jsou úkony, nikoli jejich smysl, zdá se, že při hodnocení práce soudce dokonce důležitější, než spravedlnost. Síť úkonů jest neproniknutelná.

Soudkyně Veselá říká: "Opakovaně nařizuji jednání a opakovaně činím úkony". Jinými slovy: nehodnotí se pokrok či výsledek, nýbrž dodržování předepsané cesty, která k cíli vést může, ale taky nemusí. Důležité jsou úkony, nikoli jejich smysl, zdá se, že při hodnocení práce soudce dokonce důležitější, než spravedlnost. Síť úkonů jest neproniknutelná.

Soudkyně Veselá je nezávislá a nikdo jí nemůže mluvit do práce. Jediným řešením je tzv. kárné řízení, vedené pro podezření, že proces je protahován úmyslně. Řízení může navrhnout více institucí, počínaje nadřízeným soudem a konče ministrem spravedlnosti. K návrhu se ale nikdo nemá.

A navíc, i kdyby k řízení došlo, třeba po zamýšlené stížnosti Konfederace politických vězňů, situace by se změnila jen v případě, že by se soudkyni Veselé prokázal zlý úmysl. A o ten jít jednak nemusí a jednak se dokazuje dost těžko - třeba soudkyně pouze "cosi nechápe"…

Kárný senát se pak skládá z kolegů-soudců, a jejich názory na průběh procesu se dost liší: Někteří z nich, jako třeba Eliška Wagnerová, jsou velmi kritičtí, jiní však - soudě podle sobotních novin - mluví právě o správném "provádění úkonů".

Prezident Václav Havel se v jednom Senátním projevu obul do právních pozitivistů, říkal, že se musíme vyrovnat "s bezduchým, pohodlným a začasté jen a jen alibistickým lpěním na liteře zákona". A dodal: "Jde o takový přístup k aplikaci zákonů, který nepřipouští jeho průběžnou kontrolu zdravým lidským rozumem". Grebeníčkův příklad zdá se být jasným odůvodněním Havlovy výzvy.