Zdvořilost nezdvořilého politika

Adam Drda

Rozhovor českého premiéra pro úterní internetové vydání deníku Izvestija má jisté předpoklady k tomu, aby se z něj stala předvolební aférka, provázená třeba výkřiky "Miloš Zeman nás chce zatáhnout do ruské sféry vlivu". Věcnější a poučnější ale bude podívat se, zda se Zemanova slova dají brát opravdu vážně, zda se v nich dá najít nějaký ucelený politický názor.

Zeman má dlouhodobý zvyk označovat sám sebe hanlivými přívlastky. Už na počátku devadesátých let se pyšnil tím, že je "nepříjemný", rakouskému časopisu Profil nedávno řekl, že je "provokatér" a Izvěstijím zase čerstvě sdělil, že je "nezdvořilý politik".

	Zeman má dlouhodobý zvyk označovat sám sebe hanlivými přívlastky. Izvěstijím čerstvě sdělil, že je "nezdvořilý politik".

Zajímavé je, že tyto vlastnosti vnímá jako v zásadě pozitivní, jsa přesvědčen, že politik-nezdvořák "bývá nejotevřenější". Je-li to myšleno jako nadsázka, pak se předseda vlády staví do role stárnoucího komika, vyprávějícího znuděnému publiku jednu anekdotu pořád dokola.

Je-li to říkáno vážně, pak se Zeman pohybuje ve zvláštním světě, kde říkat otevřeně pravdu znamená dopouštět se čehosi neobvyklého. Troufněme si optimisticky tvrdit, že většina jeho voličů v takovém světě nežije.

Pokud jde o politické názory, je to podobně komplikované. Premiér chce úzce, vojensky, politicky i ekonomicky, spolupracovat s Ruskem, protože se vyřešil dluh vůči České republice a protože Rusko je demokratická země, kde volně soutěží politické strany a kde je tržní ekonomika.

Ovšem placení dluhů není výrazem zvláštní charakternosti, nýbrž je to prosté plnění závazku. Navíc Moskva celý dluh nezaplatila, nýbrž přistoupila na to, že jeho část odkoupí jistá společnost za čtvrtinový finanční obnos a zbytek bude (snad) odveden v naturáliích.

Bylo by možné namítnout, že Rusko se zmítá v problémech a nemůže své dluhy v úplnosti zvládnout, pak ovšem existuje protinámitka: jak to, že stejná země financuje zbrojní průmysl a vede válku proti Čečensku?

Důležitější než volná soutěž stran pak je, co ty strany říkají a co dělají, když jsou u moci. V tomto ohledu má Rusko k "tržní demokracii" západního liberálního střihu pořád hodně daleko, minimálně kvůli všudy přítomné a ze všech stran potvrzované korupci, kvůli neprůhlednému sepětí ekonomické a politické oblasti. A vůbec: je-li pro Zemana politická pluralita hlavním kritériem spolupráci či náklonosti, proč pak plánuje návštěvu Lukašenkova podezřelého Běloruska?

Zeman říká, že jeho vláda podporuje sbližování Moskvy a Severoatlantické aliance. Z odpovědí nelze úplně přesně vyčíst, co si pod sbližováním představuje, ale jelikož se vymezuje proti Václavu Havlovi a říká, že by Rusko mohlo z dlouhodobého hlediska být členem NATO, pak má zřejmě na mysli, že by Moskva mohla v brzké době získat v alianci podíl na rozhodování.

	Zemanovy postoje nedrží příliš pohromadě. K Rusku přitom, a to je zajímavé, nejsou vůbec nezdvořilé. Právě naopak.

Totéž lze jistě slyšet z úst různých západních státníků, ale není známo, že by v české politice panoval podobný konsensus. A jelikož Zeman bude premiérem už jen dva měsíce, které zbývají do voleb, byla asi na místě jistá zdrženlivost.

Svůj názor na úzký vztah Rusko-NATO předseda vlády odvozuje z faktu, že Rusko se připojilo k protiteroristické kampani a doslova říká: "Byl jsem první zahraniční politik, který podpořil ruský boj proti terorismu v Čečensku".

Tady lze snad jen vyjádřit pochybnost, zda Zeman opravdu pozná plně demokratický režim, sympatizuje-li s vojenskými akcemi, jejichž hlavním výsledkem bylo nepředstavitelné utrpení civilního obyvatelstva. A jakou hodnotu má potom jeho odsudek palestinského terorismu (pro Izvěstije zopakovaný), když nedokáže rozlišovat mezi ruským a izraelským zásahem?

Summa summarum, Zemanovy postoje nedrží příliš pohromadě. K Rusku přitom - a to je zajímavé - nejsou vůbec nezdvořilé. Právě naopak.