Včerejší parlamentní projev předsedy vlády Miloše Zemana zřejmě měl být něčím na způsob politické závěti. Odcházející premiér v něm jaksi sumarizoval svůj světonázor, a jak už se v takovém historickém okamžiku sluší, pojmenoval i největší nebezpečí, které podle něj hrozí jeho následovníkům v politice a české společnosti vůbec.
Odcházející premiér sumarizoval svůj světonázor, a jak už se v takovém historickém okamžiku sluší, pojmenoval i největší nebezpečí, které podle něj hrozí jeho následovníkům v politice a české společnosti vůbec. Pro jeho označení použil slova médiokracie.
Pro jeho označení použil slova médiokracie. Podle Zemana je to "permanentní vzpoura neschopných", a to neschopných mnoha profesí - podnikatelů, politiků a novinářů. Ti se snaží nastolit onu médiokracii, tedy způsob vlády, pro nějž jsou charakteristické, mediální manipulace, zákulisní dohody a neochota respektovat výsledky svobodných voleb.
Typickým příkladem této médiokracie jsou podle Zemana iniciativy "Impuls 99", "ČT - věc veřejná", "Děkujeme, odejděte". Český novinář podle Zemana představuje toho "nejpitomějšího tvora na zeměkouli". Mnozí z těch současných žurnalistů, kteří podle Zemana slouží médiokracii, mají minulost, jak říká premiér "normalizačních komunistických práčat".
Pokud ale vezmeme Zemanova slova vážně a vydáme se po stopách oné hydry médiokracie, která tolik ohrožuje budoucnost Česka, dost možná zjistíme, že ta hydra ve skutečnosti je - použijeme-li slova jiného velkého státníka, Mao Ce-tunga - jen "papírový tygr". Iniciativy, o nichž předseda vlády mluvil, sice odstartovaly za značné pozornosti médií. Jaké jsou však jejich výsledky?
"Impuls 99" dnes představuje především sentimentální vzpomínku některých signatářů, jiní se na celou tu akci snaží naopak zapomenout. Z kdysi tak spektakulárně nastoupivší iniciativy "Děkujeme, odejděte" zbyla jen okrajová politická strana, která se stihla rozštěpit ještě předtím, než vůbec vznikla. Lidé, kterým se loni podařilo svolat zástupy, které na náměstích vyjadřovali svůj postoj k takzvané televizní krizi, dnes jen víceméně bezmocně sledují, jak postupně dochází k mnoha věcem z těch, jimž se tehdy snažili zabránit.
Odolnost svobodně zvolených českých elit nejen vůči mediální kritice, ale i vůči odhalením nejrůznějších nelichotivých skutečností je vskutku příznačná a, zdá se, neotřesitelná. Ona médiokracie, před níž Zeman tak varuje, tedy příliš nefunguje.
Odolnost svobodně zvolených českých elit nejen vůči mediální kritice, ale i vůči odhalením nejrůznějších nelichotivých skutečností je vskutku příznačná a, zdá se, neotřesitelná. Ona médiokracie, před níž Zeman tak varuje, tedy příliš nefunguje. Koneckonců spřádání těch temných plánů se podle Zemana účastní i čeští novináři. A u spiknutí, organizovaných těmi "největšími pitomci na zeměkouli" vskutku nemá smysl předpokládat velkou úspěšnost.
Poselství Zemanova varovného projevu tak nakonec je veskrze optimistické. Nebezpečí hrozí od neschopných, jejichž handicap jim ovšem nakonec vždycky zabrání dosáhnout úspěchu. Překážka, již musejí zdolat schopní, aby zemi dovedli kam potřebují, je tedy povahy spíš virtuální.
Tato - jak jsme zjistili zanedbatelná - hrozba je však podle předsedy vlády hrozbou největší. Ty ostatní problémy jsou tedy asi tak titěrné, že lze vážně pochybovat o jejich existenci. Česká republika musí být šťastná země. Pravděpodobně ta nejšťastnější na světě.
