Vzhůru k obnovení stability

Adam Drda

Skoro všechny politické diskusní pořady mají v poslední době společný jeden jev: moderátor nutí reprezentanta nějaké strany, aby mu řekl, s kým bude po volbách jeho partaj spolupracovat, s kým udělá koalici, s kým naopak určitě nebude jednat a kdo je pro ni zaručeně nepřijatelný.

Na těch otázkách jako takových samozřejmě není v předvolebním čase a po zkušenosti s mobilizací ODS proti levici a následnou opoziční smlouvou nic divného. Potíž je ale v tom, že v České republice roku 2002 na ně žádný politik nemůže dát jasnou odpověď, že jediné, co mohou některé strany závazně potvrdit, je nepřijatelnost paktu s komunisty.

	Je totiž docela klidně možné, že volby skončí takovým patem, že jiná možnost než partnerství ODS a ČSSD nenastane. Klaus říká, že "je nová situace", a není tak těžké uhodnout, co tím myslí.

Šéf ODS Václav Klaus včera připustil povolební koalici s ČSSD. Doslova řekl: "Je nová situace a při vší kritičnosti k vládě sociální demokracie i ona je ve hře jako koaliční partner".

Taková slova sice vypadají, že novináři svým neustálým dotíráním konečně Klause dotlačili k přiznání povolebních záměrů, ale faktem zůstává, že šéf ODS si jednoduše nemůže zavřít vrátka k nikomu, jestliže se chce podílet na výkonné moci.

A pokud šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla předevčírem řekl, že si pobyt s Klausem v jedné vládě "nedokáže představit", lze to vímat buď jako projev antipatie ke Klausově osobnosti - antipatie, která se na zbytek ODS zas tak úplně nevztahuje - nebo jako neuvážený výrok, anebo jako odhodlání být po volbách raději v opozici, než s ODS v jednom houfu, což by ale Špidlovi jeho straničtí kolegové asi netolerovali.

Je totiž docela klidně možné, že volby skončí takovým patem, že jiná možnost než partnerství ODS a ČSSD nenastane. Klaus říká, že "je nová situace", a není tak těžké uhodnout, co tím myslí.

Zatímco počty příznivců dvou velkých stran jsou dlouhodobě víceméně vyrovnané, preference Koalice, tedy Unie svobody/DEU a lidovců velmi rychle klesají a podle některých průzkumů jsou nižší, než preference KSČM.

Docela dobře se tedy může stát, že sociální a dokonce ani aktuálně nejsilnější občanští demokraté s Koalicí nebudou moci vytvořit stabilní kabinet. Tzv. velká koalice by se pak mohla stát jedinou možností, jak zažehnat krizi.

Špidlova nechuť ke spolupráci s ODS se tedy může velice rychle vytratit. Politici obou stran si na partnerství zvykli, řadě sociálních demokratů se nebude chtít opouštět vládní posty, o dalších funkcích ve státní správě, obsazených podle opozičně-smluvních dohod, ani nemluvě.

	Opoziční smlouva měla podle oficiálního výkladu svých "architektů" vytvořit stabilní prostředí, jejím cílem bylo například prosadit změnu volebního zákona tak, aby byl výhodnější pro velké strany. Nepodařilo se to, ale pokud nastane volební pat, vznikne i prostor pro oprášení starých idejí.

Možno namítnout, že poslanci ODS v poslední době nehlasují stejně, jako sociální demokraté, a že každodenní spolupráce těchto dvou stran ve vládě by se mohla brzy zablokovat, třeba jen kvůli rozdílným názorům na Evropskou unii.

Avšak řešení by se jistě našlo: Opoziční smlouva měla podle oficiálního výkladu svých "architektů" vytvořit stabilní prostředí, jejím cílem bylo například prosadit změnu volebního zákona tak, aby byl výhodnější pro velké strany.

Nepodařilo se to, ale pokud nastane volební pat, vznikne i prostor pro oprášení starých idejí. Mohla by také vzniknout jakási překlenovací vláda bez Klause coby příliš kontroverzní postavy, a mohla by se objevit i dohoda, podobná opoziční smlouvě, ale s jiným názvem a jinými pravidly. V případě většího úspěchu komunistů pak nelze vyloučit ani nějakou vládu "národní obrany" nebo "antiextrémní jednoty".

Šéf lidovců Cyril Svoboda včera řekl, že ho Klausova ochota ke spolupráci s ČSSD nepřekvapuje, protože Klaus se Zemanem sledují jediný cíl: udržet stávající pozice. Je to poněkud alibistické konstatování. Zakrývá skutečnost, že klíč k budoucnosti je daleko spíš v rukou lidovců a unionistů - v tom, zda se jim podaří zastavit několikaměsíční sestup voličské přízně.