Megapárty 2002 začíná

Ondřej Štindl

Se začátkem května se naplno rozjede i předvolební kampaň. Vládní ČSSD zveřejnila záměr oblepit během noci na Svátek práce celou zemi billboardy.

Již na dnešek její středočeská organizace ohlásila "kulturně diskusní program", v němž tu diskusní část obstarají ministr vnitra Stanislav Gross a místopředseda strany Karel Kobes, kulturní pak bude v režii Pavla Vítka a zpěváků z muzikálu Pomáda.

	Předvolební doba zkrátka různým aliancím mezi politikou a šoubyznysem přeje. Politické elity ve vztahu k voliči hledají nějaký společný jmenovatel a to, že často nacházejí ten nejnižší možný, asi něco vypovídá o jejich poměru k veřejnosti.

V tom lze ovšem možné vidět jen rozcvičku před programem Megapárty 2002, s nímž sociální demokraté hodlají objet všechna krajská města a s nimi například i Petr Kotvald, Leona Machálková a Kateřina Brožová.

Předseda občanských demokratů Václav Klaus zas o víkendu zavítal na hudební festival, jehož hlavními hvězdami byla skupina Maximum Turbulenc, proslavená svým techno-rejdovákem "Jede, jede mašinka" a mírami a především váhami svých členů.

Předvolební doba zkrátka různým aliancím mezi politikou a šoubyznysem přeje. Politické elity ve vztahu k voliči hledají nějaký společný jmenovatel a to, že často nacházejí ten nejnižší možný, asi něco vypovídá o jejich poměru k veřejnosti.

O splývání světů politiky a zábavy se toho napsalo už hodně, každá předvolební kampaň k těm úvahám poskytne další a vydatnější materiál. Na druhou stranu v tom lze vidět jistou poetickou spravedlnost. Politici jsou nuceni nadšeně aplaudovat mnoha svěžím kouskům, které by si doma asi nepustili. Pro voliče může být tento druh jejich předvolebního angažmá zase důkazem toho, že touha dotyčných dostat se do sněmovny je vskutku autentická a ryzí.

Dá se říci, že začíná několikatýdenní rituál, kde úlohy jsou již rozděleny, každá strana se už během let naučila svůj part zvládat. Politici se producírují ve společnosti populárních hvězd a hvězdiček, kritici hořekují nad další ranou, již utrpěl obecný vkus, vědí však, že hořekují marně, ti kdo rozhodují se řídí poučkou, podle níž ještě nikdo nezkrachoval kvůli tomu, že podcenil vkus veřejnosti.

	Předvolební pěvecko-bavičsko-politické produkce jsou dost často nevkusné, nikoliv však nebezpečné. Ta skutečně temná podoba srůstání politiky a zábavního průmyslu se projevuje při jiných příležitostech - ve zprávách, servírovaných jako zábava a přitom tvrdě prosazujících vlastní politickou agendu.

Zmíněná veřejnost pojí z hrnce s předvolebním gulášem a pak jej jde domů v klidu strávit. Ještě nikdo sice neprokázal, jaký vliv má skladba účinkujících na předvolebních akcích na výsledek voleb, dá se však téměř s jistotou předpokládat, že trocha pop music nic nezkazí.

Předvolební pěvecko-bavičsko-politické produkce jsou dost často nevkusné, nikoliv však nebezpečné. Ta skutečně temná podoba srůstání politiky a zábavního průmyslu se projevuje při jiných příležitostech - ve zprávách, servírovaných jako zábava a přitom tvrdě prosazujících vlastní politickou agendu.

V infantilizaci politických programů a jejich představování veřejnosti, kombinované s velmi účelovým pohledem na řízení a zařizování velmi praktických věcí. Nevyhlášené předvolební závody v míře nevkusu ve srovnání s tím působí jako záležitost nevinná a téměř líbezná.