Překvapení na Nově

Ondřej Štindl

Promluvy ředitele Vladimíra Železného v pořadu Volejte řediteli představují v rámci vysílání Novy něco jako redakční úvodník, potvrzuje to i titulek, který diváky čas od času upozorní, že je konfrontován s "názorem Televize Nova". Ta televize - alespoň podle náplně ředitelovy one man show soudě - cítí potřebu zveřejňovat názory především na sebe samu.

	Sobotní promluva Vladimíra Železného ovšem byla zajímavá tím, že to, co ředitel říkal, tedy onen "názor televize Nova, se dost výrazně lišil od stanoviska, které sugerují Televizní noviny.

Ředitel před publikem hodnotí práci své stanice, a tedy i svou - samozřejmě velmi pozitivně, vyjadřuje se k práci konkurence - převážně kriticky, poskytuje jakýsi divácký servis, objasňuje, podle mínění kritiků však spíš zatemňuje, vývoj a podstatu sporu, který se s Novou táhne od Železného rozchodu s původními americkými investory.

Část pořadu je ovšem vyhrazena i pro jakousi všeobecnou osvětu. Železný publikum instruuje, které filmy se mu mají líbit a které ne, občas se dotkne i politiky. Většinou přitom vyjadřuje názory, které více či méně zastřeně a někdy i manipulativně Nova prezentuje ve svém zpravodajství a publicistice.

Sobotní promluva Vladimíra Železného ovšem byla zajímavá tím, že to, co ředitel říkal, tedy onen "názor televize Nova, se dost výrazně lišil od stanoviska, které sugerují Televizní noviny.

V reakci na kritiku ze strany diváka, kterému ve vysílání Novy 8. května chyběl film typu Sokolovo nebo Osvobození Prahy, se Vladimír Železný dostal až k momentální atmosféře v české politice.

Ředitel Novy dal najevo jistou skepsi ve vztahu k různým předvolebním demonstracím národního cítění, šetrně projevil i názor, že za rozšíření sporu o Benešovy dekrety si česká politika do značné míry může sama, řekl i to, že z Německa, které je podle něj součástí sjednocující se Evropy, nemá obavy.

Vyjádření to bylo v zásadě umírněné a také poněkud překvapivé. Zpravodajství stanice, kterou Vladimír Železný řídí, totiž na těch vlnách národních vášní s očividným nadšením surfuje a někdy je i pomáhá tvořit. Vzpomeňme na sérii emotivních reportáží z pohraničí, které ukazovaly tamní obyvatele jako sužované strachem z možných majetkových nároků sudetských Němců a hemžily se výzvami české politice, aby začala něco dělat.

	Není však pravděpodobné, že by Železného sobotní výroky předznamenaly odklon komerční televize od nové vlny českého národovectví. Koneckonců z obchodního hlediska by to moudré nebylo a z politického také ne - ty síly, které se k Nově stavějí nejpřátelštěji, se dnes také projevují nejnárodněji.

Pokud by nějaký politik, před kamerami Novy obhajoval podobný názor, jaký v sobotu vyslovil Vladimír Železný, dost možná by dostal za uši. Vypadá to tedy, že Nova ve svém vlastním vysílání trochu zastírá vlastní názor.

Televize Nova je mocné médium a Vladimír Železný je mocný muž. K jeho sobotním promluvám proto pozorovatelé někdy přistupují podobně jako někdejší kremlologové. Z ředitelových vyjádření odečítají možný vývoj krize sporu o Novu, snaží se číst mezi řádky.

Není však pravděpodobné, že by Železného sobotní výroky předznamenaly odklon komerční televize od nové vlny českého národovectví. Koneckonců z obchodního hlediska by to moudré nebylo a z politického také ne - ty síly, které se k Nově stavějí nejpřátelštěji, se dnes také projevují nejnárodněji.

Nepravděpodobnější je, že si Vladimír Železný projednou dovolil odchýlit se od momentální ortodoxie a projevil se spíš jako člověk, který čte knihy a sbírá obrazy, a ne jako ten, koho výlučně zajímají oblíbené koláče sledovanosti. Nějaké dalekosáhlejší důsledky z toho nepoplynou a Železnému to jistě projde. Je to, koneckonců, ředitel.