Pozor na jednoduché slogany

Adam Drda

Kdyby předvolební kampaň trvala ještě pár měsíců, zřejmě by obyvatelé českých zemí nestačili vycházet z údivu. V každém směru se dá "stupňovat" a místní straničtí předáci jako by neznali hranice.

Tak například obhajoba poválečných českých zákonů pozvolna vyrostla v obranu před údajnými územními nároky zahraničních nepřátelských skupin - tak nějak to aspoň říkal předseda ODS Václav Klaus.

	Už to tak bývá, že lidem jsou zpravidla sympatická rázná a rychlá řešení, a tudíž se rádi vysloví pro různé represe.

Sociální demokraté, jejichž ministerský předseda mimochodem dost drsně stupňuje nadávky, jako by se nemohli dohodnout, co všechno voličům z prázdné státní kasy rozdají: léky důchodcům zdarma, potom padesátitisícový příspěvěk na dítě, atd.

Koaliční návrh "Jednou a dost!" je ze stejného ranku. Nejdříve bylo "Třikrát a dost!", což ještě snad mělo jakousi hrubou logiku. Teď se přitvrdilo a jedním z příštích stupňů by mohl být trest smrti. Štěstí, že ho západní Evropa neuznává a že volby budou brzy.

Už to tak bývá, že lidem jsou zpravidla sympatická rázná a rychlá řešení, a tudíž se rádi vysloví pro různé represe. Majorita je zpravidla podporuje do té doby, než se jí dotknou, nebo v lepších případech do chvíle, než pochopí, že by to navrhovatelé těch represí mohli myslet vážně. "Jednou a dost!" je stranicky užitečný slogan, který vychází vstříc voličské touze - připomeňme, že většina Čechů se v průzkumech vyslovuje pro trest smrti.

Má ale ten slogan nějaký smysl? Je více méně prokázáno, že hrozba hrdelního trestu zásadně nesnižuje nejhorší trestné činy. Hrozba doživotním vězením tedy zločince také těžko odradí. Podmíněné ukončení výjimečného trestu by podle Koalice de facto nemělo být běžnou cestou možné. Jenomže tahle zásada má svůj důvod, totiž víru, že nikdo není navždy ztracen, že každý se může napravit.

Typickým příkladem jsou zfanatizovaní lidé, kteří se podíleli na teroristických útocích. Jistě za to mají být přísně odsouzeni, ale existují příklady, byť nepříliš četné, kdy tito lidé dokázali obludnost svého jednání nahlédnout.

	Má ale slogan "Jednou a dost!" nějaký smysl? Je více méně prokázáno, že hrozba hrdelního trestu zásadně nesnižuje nejhorší trestné činy. Hrozba doživotním vězením tedy zločince také těžko odradí.

Je také zajímavé, že v kauzách, kdy byli předčasně propuštěni třeba úchylní vrazi, kteří poté spáchali další obludnosti, šlo velmi často nikoli o selhání principu "prominutí trestu", nýbrž o selhání justice nebo příslušných znalců.

A jsou známy i případy, kdy byl člověk neprávem uvržen do vězení na dlouhá léta a na svobodu se dostal jenom díky vzornému chování, protože soudci vyšších instancí při projednávání jeho stížností takříkajíc "drželi basu" se svými níže postavenými kolegy, a ti zase s policií.

Podle Koalice by měla existovat jediná eventualita, jak se může člověk s výjimečným trestem dostat na svobodu, totiž milost od hlavy státu. Jenomže stejná Koalice navrhuje přímou volbu prezidenta, který by pak nemohl udělit milost sám, ale teprve po dohodě s premiérem.

Zkušenost napovídá, že mezi těmi funkcemi může panovat dost velké napětí, které jistě dovede ovlivnit shodu na takové věci, jako je milost. Premiér i přímo volený prezident jsou navíc zcela odkázáni na přízeň voličů, takže se taky možná budou dost neochotně stavět k udělení milosti, která by mohla voliče nepříznivě naladit.

Summa summarum, jednoduchá represivní opatření jsou líbivá, ale poměrně neúčinná a nebezpečná. Je-li zavedeno jedno, obvykle se objeví snaha prosadit nějaké další, ještě tvrdší. Když se to pak dovede do důsledného konce, vznikne nesvobodná, ustrašená společnost, která má na většinu nemocí jediný lék: Zavřít!