Nepochopitelný útok klonů

Ondřej Štindl

Filmový fanoušci na celém světě vyrazili na premiéru dalšího pokračování filmové série Hvězdné války. První tři díly její tvůrce George Lucas vyprodukoval na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a oslavil úspěch skutečně fenomenální. S novým tisíciletím se objevila pokračování nová, nejnovějším je film Epizoda II: Klony útočí.

Při posledním sčítání lidu v Británii napsaly tisíce lidí do rubriky "vyznání" slovo "jedi" - označení pro mezihvězdné rytíře ovládající vesmírnou "sílu", představitele dobra ve filmové sérii Hvězdné války. Bylo jich dokonce tolik, že se uvažovalo o zařazení víry jediů na seznam těch náboženských směrů, pro které má britská statistika zvláštní kolonku.

Režisér George Lucas

Nástup jediismu byl sice výsledkem internetové recese, ale i tak dobře ilustruje zjevnou skutečnost - pro oddané fanoušky představují Hvězdné války předmět jakési podivné víry. I rozbory některých filmových kritiků hovoří o "novodobé mytologii", v souvislosti se sérií se jako v případě Pána prstenů připomíná práce amerického antropologa Jamese Campella Tisíc tváří hrdiny.

Kromě příběhů ukrytých v hlubinách kolektivního nevědomí však jako inspirace pro Hvězdné války zjevně posloužily i šestákové komiksové příběhy z padesátých let a množství horších i lepších filmů. Předobrazem dvojice komických robotů údajně byli dva rolníci z komedie Skrytá pevnost japonského klasika Akira Kurosawy.

Ať už člověk teorie o mytologických souvislostech Hvězdných válek bere jako trochu legrační snobské řeči, nebo k nim přistupuje se vší vážností, je jedno jisté. Na projekci pátého snímku série "Epizoda II: Klony útočí" si může snadno připadat jako při sledování nějakého pro něj ne tak docela srozumitelného rituálu, v jehož liturgii se střídají působivé zpěvy a únavně dlouhé řeči pronášené bezbarvým obřadným jazykem, který uchu "nevěřícího" zní banálně a komicky.

	Ve srovnání s Epizodou II jsou ovšem starší díly série literární skvost. Autoři scénáře nechávají své hrdiny dlouhé minuty bloumat pravda nápaditými digitálními scenériemi a rozhazovat kolem sebe pronikavé postřehy typu "když přestaneme věřit v demokracii, ztratíme ji".

Kdybychom měli nový film George Lucase hodnotit jen jako pohyblivé obrázky, vystačili bychom se superlativy - když se hýbou, činí tak výborně. Každé pokračování Hvězdných válek představuje souhrn možností filmové techniky doby svého vzniku a pro Klony útočí to platí dvojnásob. Celý film byl natočen na digitální video, bytosti stvořené počítačovou animací co do počtu mnohonásobně převyšují postavy ztvárněné živými herci.

Honičky v kosmických metropolích nebo v raketách mezi asteroidy Lucas předvádí s bravurní lehkostí. I o závěrečné bitevní scéně se dá říci, že je realizačně dokonalá, jakkoli je možná nepřiměřeně dlouhá. Epizoda II ovšem trvá více než dvě hodiny a scény zmíněného druhy toho času zaberou asi jen polovinu. Zbytek představuje svého druhu velkou záhadu

Harrison Ford - představitel jedné z hlavních rolí nejstarších tří dílů série - dialogy ve Hvězdných válkách charakterizoval následujícím způsobem: "Tyhle bláboly je asi možné napsat, ale určitě je není možné říct".

Ve srovnání s Epizodou II jsou ovšem starší díly série literární skvost. Jakoby autoři scénáře vzali všechny ty intelektuální řeči, které kdy byly o Hvězdných válkách proneseny, vážně. Nechávají své hrdiny dlouhé minuty bloumat pravda nápaditými digitálními scenériemi a rozhazovat kolem sebe pronikavé postřehy typu "když přestaneme věřit v demokracii, ztratíme ji".

Žádná minuta v takovou chvíli neuplyne dost rychle, zvláštěpak když Hayden Christensen - představitel hlavní role temnými silami přitahovaného jediho Anakina - podává výkon tak toporný, že by mu měl zaručit speciální kapitolu v dějinách filmu.

Hayden Christensen a Natalie Portmanová

Vše čas od času korunuje mistr Yoda - jedi všech jediů - moudrost věků, kterou je obtěžkána hlava tohohle nazelenalého skřítka, z něj promlouvá větami skutečně podivuhodně poskládanými. Uprostřed boje je třeba schopen zavelet: "Kolem těch, kdo přežili, prostor zajistěte!" Asi to tak působí jaksi velebněji.

Možná by při přípravě dalšího dílu stálo za to obětovat circa jednu desetinu promile rozpočtu a zaplatit nějakého scénáristu, který se při psaní dialogů bude alespoň trochu bavit. George Lucas totiž při psaní neakčních a zvláště těch zamilovaných scén zjevně trpěl a i jejich režírování ho pravděpodobně dost bolelo.

Možná je ale taková kritika projevem zásadního nepochopení a nedotčenosti mystériem, které v myslích zasvěcených dodá hlubinný význam tomu, co se "nevěřícímu" může jevit jako poněkud troubovité.