Plody zastrašování

Adam Drda

Agentura pro výzkum veřejného mínění GfK Praha letos v dubnu zkoumala, jak by Češi hlasovali v referendu o vstupu do Evropské unie. Včera zveřejněné výsledky ukazují, že pro českou integraci by se vyslovilo 41 procent z tisíce dotázaných, zhruba pětina lidí je nerozhodnuta a proti by bylo 36 procent občanů. Výsledek průzkumu ukazuje nebývalý nárůst počtu euroskeptiků - od ledna o šestnáct procent.

	Ať už člověk víc věří první nebo druhé agentuře, v Česku přesto existuje dlouhodobý trend: počet rozhodnutých stoupenců Unie klesá, počet odpůrců mírně roste a zvětšuje se skupina nerozhodnutých.

S průzkumy veřejného mínění je samozřejmě potíž. Výsledky různých agentur se od sebe často zásadně liší, hodně záleží na tom, jaká politická informace právě v den položení otázky rozzuřila či nadchla respondenta a klíčová je samozřejmě i formulace dotazu.

Ve stejné době, jako agentura GfK Praha, zkoumala "evropské nálady v Česku" i společnost CVVM, která došla k následujícímu závěru:

Proti Unii by v referendu hlasovalo 19 procent lidí, pro by se vyslovilo 40 procent, což je osmiprocentní pokles oproti únoru, zbývajících 40 procent neví. Na přímou otázku "Souhlasíte se vstupem České republiky do EU?" odpovídá 56 procent lidí "ano" a 28 procent "ne".

V březnu prováděla CVVM další výzkum a v něm se situace změnila: 19 procent lidí bylo stále proti EU, ale pro se vyslovilo 46 procent a nerozhodlo se 35 procent lidí.

Ať už člověk víc věří první nebo druhé agentuře, v Česku přesto existuje dlouhodobý trend: počet rozhodnutých stoupenců Unie klesá, počet odpůrců mírně roste a zvětšuje se skupina nerozhodnutých.

Agentury tento trend dávají do souvislosti s diskusemi kolem Benešových dekretů a s předvolební kampaní, kterou provozuje Občanská demokratická strana. ODS zvolila svéráznou rétoriku: Je pro vstup - stejně jako většina jejích voličů, ale nikoli proto, že by jí Unie připadala jako kvalitní politické společenství, nýbrž z jakéhosi fatalismu: zkrátka není vyhnutí.

	Politici ODS varují před množstvím různých ohrožení národní suverenity a často zmiňují existenci zahraničních zájmových skupin, které si brousí zuby na bývalé německé či církevní majetky, možná by chtěly i revizi hranic.

Politici ODS současnou podobu jednotné Evropy kritizují, kde se dá, naposledy včera na předvolební konferenci. Varují před množstvím různých ohrožení národní suverenity a často zmiňují existenci zahraničních zájmových skupin, které si brousí zuby na bývalé německé či církevní majetky, možná by chtěly i revizi hranic. Proslulá už je věta Václava Klause, obsahující děsivou vizi německého policisty, přicházejícího zatýkat do Čech.

Možno spekulovat nad tím, zda ODS všechny ty věci myslí vážně, nebo je říká jenom kvůli volbám. Možno argumentovat, že Evropská unie není ideální útvar a je třeba k ní zaujímat kritický postoj, jako to dělají Václav Klaus, Jan Zahradil, Petr Nečas a další.

Těžko ale přehlédnout, že podstatná část Čechů zřejmě předvolební poselství ODS nevnímá jako realismus, ale jako čirou negaci. Vzhledem k tomu, že kritici tzv. eurorealismu před tímto vývojem varovali už dávno, je dobré zopakovat jejich častou otázku:

Neměli by být politici natolik prozíraví, aby si dopředu uvědomili, že v České republice, kde o politických strukturách Evropské unie jen málokdo něco podstatného ví, jsou jejich tvrdá vyjádření nesmírně působivá a voliči z nich vyvozují zásadnější závěry, než by podle záměru kampaně měli?

Jakkoli je zatím pravděpodobné, že v referendu by se většina lidí ještě pořád vyslovila pro vstup, přesto nelze vyloučit opak. Proč vlastně politici ODS, pokud "volí EU", jak říká jeden z jejich sloganů, neříkají svým voličům a příznivcům, co by odmítnutí integrace znamenalo?

	Pokud Česko zůstane stranou, bude vzhledem ke své poloze a velikosti tak jako tak pod vlivem Bruselu, tak jako tak bude podléhat ekonomického tlaku z Unie, ale jako nečlenská země nebude mít možnost o čemkoli, co se týká EU spolurozhodovat.

I když vynecháme spoustu omezení pro ty, kdo často cestují a chtěli by pracovat nebo studovat v jiné zemi, pořád jsou tu fakta daleko většího dosahu. Pokud Česká republike zůstane stranou, bude vzhledem ke své poloze a velikosti tak jako tak pod vlivem Bruselu, tak jako tak bude podléhat ekonomického tlaku z Unie, ale jako nečlenská země nebude mít možnost o čemkoli, co se týká EU spolurozhodovat.

Jeden český politolog nedávno v této souvislosti zmínil příklad Norska. Na rozdíl od České republiky je bohaté a stojí mimo Unii, která mu ale otevřela hospodářský prostor. Norsko na oplátku přejímá více než čtyři pětiny evropského práva, aniž by k němu mohl jeho parlament něco dodat. Navíc za to unii platí - na chudé oblasti v Evropě přispívá asi dvěma miliardami českých korun.

Je takový výhled pro Česko lepší, než plné členství?