Kdo s kým?

Adam Drda

Ve včerejším vydání listu Právo vyšel obsáhlý text s bombastickým titulkem: "Nervózní Klaus nabízí funkce v příští vládě". Čtenář se dozvěděl, že šéf ODS a jeho spolustraníci už zahájili sérii neformálních debat o budoucím možném kabinetu se všemi relevantními politickými společnostmi kromě komunistů.

Důvod je podle novin jasný: ODS se bojí, že se opoziční Koalice po volbách snadno domluví se sociálními demokraty, protože současná vedení ČSSD, KDU-ČSL ani Unie svobody-DEU, nejsou příliš nadšena z představy spolupráce s přehnaně asertivním a sebevědomým Václavem Klausem.

	Na předvolebních vyjednáváních není na nich nic nekalého, ani nedemokratického. Naopak, politici by se chovali neprozíravě a naivně, kdyby už teď nějaké debaty nevedli a cosi si navzájem nenabízeli.

ODS se proto snaží dělat už teď různé nabídky - například prý navrhla místopředsedovi lidovců Janu Kasalovi, že mu zajistí místo předsedy Poslanecké sněmovny, přesvědčí-li kolegy, aby spolupracovali s občanskými demokraty.

Politici všech stran, včetně jmenovaného Kasala, informace z článku okamžitě rázně dementovali. ODS včera vydala dokonce zvláštní prohlášení, v němž mimo jiné stojí: "Václav Klaus ani nikdo z vedení ODS nikdy nenabízel funkce v příští vládě, ani nevyjednával o jejím možném složení s jinými stranami… Prioritou ODS je především volby vyhrát a teprve poté hledat u koaličních partnerů ministerské kandidáty pro příští vládu."

Má se takovým zásadním prohlášením věřit? Z řady důvodů spíš nikoli. Za prvé se úvodem zmíněný popis politické situace, který přineslo Právo, shoduje s obrazem, který si běžný čtenář novin vytvořil už dávno. ODS vede sice úspěšnou, ale "přepísknutou" kampaň. Je příliš agresivní, příliš tvrdě vystupuje proti evropské integraci, příliš útočí na své konkurenty.

Je dobré si také všimnout, že sociálně-demokratičtí předáci vystupují v kampani vcelku umírněně, protože drsná slova za ně obstarává Miloš Zeman, který tak jako tak oznámil odchod na penzi. Je dobré rovněž vidět, že koaliční předvolební rétorika je k ODS o dost tvrdší než k ČSSD. Klausova strana zkrátka má - řečeno ustálenou nepěknou frází - nejmenší "koaliční potenciál".

	Proč tedy všechno to popírání a dementování, když stejně všichni tuší, že plánování je v plném proudu? Snad proto, že je vždycky výhodnější říct voličům až po volbách: spojujeme se, protože nemáme jinou možnost. A asi i kvůli eventuelním partnerům, u nichž musejí zůstat otevřené dveře a kteří zároveň pokud možno nesmějí vědět, jak vysokou nabídku dostali "ti druzí".

Za druhé, na předvolebních vyjednáváních není na nich nic nekalého ani nedemokratického. Naopak, politici by se chovali neprozíravě a naivně, kdyby už teď nějaké debaty nevedli a cosi si navzájem nenabízeli.

Ve všech zemích, kde po volbách nevzniká jasná většina jedné strany, se už s mnohaměsíčním předstihem o příští vládě jedná - někde natolik výhodně, že je nastávající kabinet znám ještě dřív, než jdou lidé volit, jinde z taktických příčin potají, někde zcela neúspěšně a někde zas nečekané volební výsledky zničí dohodnutý scénář. Ale to všechno na faktu vyjednávání vůbec nic nemění.

Můžeme vzpomenout minulé české volby a nebožtíka Václava Bendu, který ohlašoval opoziční smlouvu už dlouho předtím, než fakticky vznikla - jenom mu málokdo věnoval náležitou pozornost. Personální otázky jsou pak v takových jednáních stejně důležité, jako programové priority. Ve vysoké politice se zpravidla pohybují velmi ambiciózní lidé, a ideové ústupky jsou nezřídka dělány právě za to, že se jistá postava dostane do jisté funkce.

Proč tedy všechno to popírání a dementování, když stejně všichni tuší, že plánování je v plném proudu? Snad proto, že je vždycky výhodnější říct voličům až po volbách: spojujeme se, protože nemáme jinou možnost. A asi i kvůli eventuelním partnerům, u nichž musejí zůstat otevřené dveře a kteří zároveň pokud možno nesmějí vědět, jak vysokou nabídku dostali "ti druzí".