Obrana češství proti cizákům

Adam Drda

Když ODS vydala svůj leták, v němž se píše o přistěhovalcích, bylo to sice opravdu "prolomení tabu", ale současně bylo dost těžké se zorientovat.

Strana tvrdila, že chce uchopit některá témata dřív, než po nich sáhnou extremisté, a vytýkala vládě ČSSD, že se nezačala zabývat neustále vzrůstajícím počtem azylantů a ilegálních imigrantů.

Pokud se ale člověk informoval, zjistil - například v Poradně pro uprchlíky - že počet azylantů naopak klesá a že nelegálním přistěhovalcům slouží Česká republika většinou pouze jako transitní země.

	Svět ODS, potažmo českých politiků vůbec, začíná být čím dál víc světem lidí, kteří se potřebují prezentovat jako obránci a bojovníci, a pokud neexistuje skutečná hrozba, musejí si ji vymyslet. Jednou ukáží prstem na azylanty a vietnamské stánkaře, jindy na Němce a na Evropskou unii.

Podobné to bylo s údajně zvýhodněnými vietnamskými stánkaři. ODS v letáku píše o "nepoctivém podnikání" obchodníků v tržnicích, kteří prodejem pašovaného zboží likvidují drobné české prodejce. Generální ředitelství cel ale záhy oznámilo, že "většina zboží je proclená a není pašovaná" a k tomu se přidala Česká obchodní inspekce s vyjádřením, že vietnamské stánkaře kontroluje víc než konkurenci.

ODS si pochopitelně mohla, respektive měla, všechny tyhle věci ověřit sama. Buď to neudělala, což je pro politiky, kteří chtějí vládnout dost špatné vysvědčení, nebo si prostě vykalkulovala, že některým voličům se bude kritika údajně zvýhodněných přistěhovalců líbit, ať už vychází z reality nebo ne.

Ale je tu i třetí možnost, totiž prostá snaha chránit národ, respektive Čechy, před cizorodými elementy. Naznačil ji sám Václav Klaus v rozhovoru pro víkendové Právo, kde na otázku, týkající se přistěhovalců, odpověděl:

"Pro mne - když už o tom poprvé mluvím takto šířeji - je rizikem ztráta elementární homogenity, konzistence, soudržnosti jistého celku, ve kterém žiji, do kterého jsem se narodil a ve kterém chci taky umřít."

Klaus má nepochybně na mysli národní celek, a vlastenectví by mu jistě nikdo soudný nechtěl upírat. Jenomže pro politika - a koneckonců i pro kohokoli jiného - znamená silný vztah k národnímu společenství vytrvalé úsilí o to, aby se vyvíjelo, aby se vzdávalo špatných věcí, tedy aby bylo jiné, lepší, než do jakého jsme se narodili.

Například v tom, že bude ctít individuální lidský život, právo a svobodu víc, než národnost a údajný, několika politiky definovaný národní zájem, že pomoc někomu, kdo je v nouzi, bude obecně chápána jako záležitost větší váhy, než nacionální sobectví.

Takové věci se vždycky prosazují proti názoru části společenství, tudíž nutně narušují jeho "soudržnost". A lze to i obrátit: uměle konstruovaná soudržnost národní společenství sráží, izoluje a v důsledku ničí.

Klausův výrok vyvolává spoustu znepokojivých otázek. Například proč vlastně předseda ODS píše v předvolebním letáku o údajně problematických stánkařích, když ve skutečnosti nejde o jejich jednání, ale o to, že takoví lidé - rozumíme-li Klausovi dobře - narušují naši "elementární homogenitu"?

Musí být ta vzývaná homogenita také názorová, nebo se vztahuje jen na etnický původ? A kam až sahá ona soudržnost? Je to vymezení proti Asiatům, Arabům, Rusům nebo Rakušanům?

Svět ODS, potažmo českých politiků vůbec, začíná být čím dál víc světem lidí, kteří se potřebují prezentovat jako obránci a bojovníci, a pokud neexistuje skutečná hrozba, musejí si ji vymyslet. Jednou ukáží prstem na azylanty a vietnamské stánkaře, jindy na Němce a na Evropskou unii.

Miloš Zeman včera, byť nepřímo, srovnal bavorského premiéra Stoibera s politiky Třetí říše. To srovnání je produktem méně kultivovaného, ale v zásadě stejného myšlení, jaké předvádí ODS. Je zapotřebí ohrožení, a tak se někdo vybere a to ohrožení se z něj vyrobí. Těžko věřit, že takové věci odezní s volební kampaní.