"Ozzyovská" tradice

Ondřej Štindl

Jedna epizoda amerického kresleného seriálu Simpsonovi se točí kolem koncertu letité až artritické heavy metalové kapely ve městě Springfieldu. Cestou z koncertu se členové skupiny rozjařují hovorem o tom, jak moc jsou populární v Maďarsku, kde každému z nich patří dva fotbalové kluby. "Myslím, že na pádu železný opony jsme nejvíc vydělali my... Teda možná ještě ty lidi, co tam žijou," přemýšlí nahlas jeden z nich.

	Najednou se objevila poptávka tisíců odrostlých východoevropských fanoušků, kteří si chtěli splnit klukovský sen a vidět kapelu, kterou kdysi poslouchali, a kterou ze známých důvodů nemohli vidět. Nostalgie fanoušků se pak setkávala s nostalgií hudebníků.

Manželka Ozzyho Osbournea je známá jako velice schopná manažerka a investici do tak - vpředvečer mistrovství světa je snad možné to přiznat - pofidérního odvětví jako je maďarský fotbal by asi svému partnerovi zakázala. Jinak je ale citovaná sekvence ze Simpsonových velice výstižná.

Postkomunistické země se v devadesátých letech staly opravdovou zemí zaslíbenou pro nejrůznější dle měřítek pop music přestárlé hard rockové kapely, které ve svých domovských zemích tehdy buď jen přežívaly nebo už dokonce ani neexistovaly.

Najednou se ovšem objevila poptávka tisíců odrostlých východoevropských fanoušků, kteří si chtěli splnit klukovský sen a vidět kapelu, kterou kdysi poslouchali, a kterou ze známých důvodů nemohli vidět. Nostalgie fanoušků se pak setkávala s nostalgií hudebníků, kteří najednou v Česku a v dalších poskomunistických zemích hráli před velikými návštěmi a těšili se pro hvězdy vyhrazenému zacházení, jemuž už doma dávno odvykli.

Jako by si mohli znovu vychutnat atributy lepších let svých kariér, navíc už moudřejší o poučení o pomíjivosti světské slávy, které zábavní průmysl svým hvězdám nakonec skoro vždycky uštědří. Ta vlna během let samozřejmě trochu opadla - plakáty se jmény jako Uriah Heep, Slade nebo Status Quo už vyklidily nároží českých ulic.

Ozzy Osbourne však vytrval, do jisté míry mu v tom - trochu paradoxně - pomohla krize tuzemského showbusinessu. Je pravda, že se mu pomocí celkem chytrých manažerských tahů daří udržovat svou kariéru při životě i v globálním měřítku, jeho popularita v Česku je však i na jeho poměry mimořádná.

Ta zmíněná nostalgická vlna devadesátých let byla sice výrazná, zdaleka ale v uplynulé dekádě nepředstavovala jediný trend na českých pódiích nebo v médiích. Koncem devadesátých let však česká - alespoň ta mainstreamová - scéna téměř úplně ustrnula - kvůli klesajícím ziskům zábavního průmyslu a z toho plynoucí úsporné taktiky sázek na osvědčené jistoty a také kvůli vítězství strategie zábavy za každou cenu a neobtěžování publika něčím, co třeba nezná, v mnoha médiích.

Ozzy Osbourne má to štěstí, že patří mezi ty, kdo v Česku získali pomyslný certifikát osoby veřejně známé a veřejnosti předložitelné se všemi z toho plynoucími důsledky - například prominentním místem na stránkách novin a obálkách časopisů. Jeho přetrvávající popularita je do jisté míry výsledkem působení téže síly, která vytvořila comeback Michala Davida. Dlouhovlasí rockeři, jimž se kdysi normalizační pop upřímně hnusil, by proti takovému tvrzení asi protestovali. Něco na něm ale bude.