Počítání sprostých slov

Adam Drda

Česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání včera udělila veřejnoprávní televizi pokutu za to, že počátkem roku odvysílala před dvaadvacátou hodinou dva pořady, v nichž se mluví sprostě.

Jde o hru "Obrázkáři" od švédského dramatika Peera Olova Enquista a dokumentární film Nesmrtelný život a smrt Mikyho volka, rokenrolového krále. Česká televize má podle rozhodnutí Rady zaplatit dvakrát dvacet tisíc korun, a podle jejího mluvčího se proti tomuto rozhodnutí zřejmě odvolá.

	Kdosi usedl před obrazovku se stopkami v rukou a zapsal nevhodné a sprosté výrazy plus čas jejich vyřčení. Vznikl tak komický materál, který filosof Miroslav Petříček ironicky označil za "fekální osnovu díla", ale který Radě stačil k úsudku.

Už když se tzv. velká vysílací rada začala oběma uměleckými pořady zabývat, vyvolávalo to lehké zděšení. Radní totiž rozhodovali na základě "předmětné analýzy", která byla pořízena takto: kdosi usedl před obrazovku se stopkami v rukou a zapsal nevhodné a sprosté výrazy plus čas jejich vyřčení. Vznikl tak komický materál, který filosof Miroslav Petříček ironicky označil za "fekální osnovu díla", ale který Radě stačil k úsudku.

Jenomže počet sprostých slov nevypovídá o umění a povaze jeho výpovědi vůbec nic: Tématem Enquistovy hry je alkoholismus a dost těžko se dá předpokládat, že její hrdinové budou hovořit spisovně a zdvořile. Totéž platí pro dokument o Mikym Volkovi: rock´n´roll prostě nebyl a není hudba uhlazených a laskavých hochů, nelze o něm pravdivě referovat, a přitom se vyhnout drsným slovům.

Rada argumentuje tím, že neposuzovala kvalitu díla, ale pouze jeho zařazení před desátou večer, to, zda nemohl být narušen "fyzický, psychický a mravní vývoj dětí a mládeže". Na první pohled je to sice seriózní postup, ale v daných případech absurdní.

České televizní stanice vysílají zcela běžně od osmi hodin oblíbené detektivní seriály, v nichž se to hemží scénami z bordelů a striptýzových podniků, přičemž se nezdá, že by to radu popouzelo. Právě v těchto dnech běží dětský seriál, odehrávající se v poválečném pražském Karlíně - jeho dětští hrdinové mluví normálně, jako děti proletářů, tudíž dost často sprostě.

Budou to radní taky řešit? A jakým způsobem? Existuje nějaký předpis, z něhož by se dalo - samozřejmě po pořízení "fekální osnovy" - odvodit, které sprosťárny před desátou ještě ano, které už ne, případně jejich tolerovatelný počet?

	Každý předpis předpokládá jistou inteligenci svého vykladače - jinak řečeno, počítá s tím, že člen velké vysílací rady bude mocen zdravého úsudku a nebude se otrocky řídit harmonogramem vulgarit.

Rovněž není známo, že by se Rada kdy zabývala úrovní oblíbených zábavných pořadů, ať už na Nově nebo Primě, jimž dominuje neuvěřitelný nevkus a opakované připitomělé sexuální narážky, takže psychický vývoj rodinou nehlídaného dětského diváka těchto záležitostí by mohl být dosti trudný.

Pravidlo, že se před desátou hodinou večerní nemají pouštět pořady nevhodné pro děti je docela rozumné a má zajišťovat, aby se pěti nebo desetileté dítě nekoukalo na tvrdou pornografii nebo na rozřezávání lidských hlav motorovou pilou. Každý předpis ale předpokládá jistou inteligenci svého vykladače - jinak řečeno, počítá s tím, že člen velké vysílací rady bude mocen zdravého úsudku a nebude se otrocky řídit harmonogramem vulgarit.

Rada udělila České televizi pokutu na nejnižší možné hranici - lze se tedy domnívat, že si je vědoma problematičnosti svého verdiktu, ale bála se věc jednoznačně shodit ze stolu, aby nevypadala - po rozsáhlé kritice - slabošsky. Pokud to skutečně byla taktika, pak nepříliš povedená.