Členové rady České televize jsou "speciální občané tohoto státu", řekl během včerejšího jednání Rady České televize její předseda Jan Mrzena. Ta slova padla v rámci vzrušené debaty a snad by si proto zasloužila, aby se k nim přistupovalo s jaksi sníženou vážností. Na druhou stranu - pan Mrzena je veřejný činitel a jako takový by mohl předpokládat, že jeho výroky veřejnost bere víceméně doslova.
Na tom, že se policie chce radního na něco zeptat, také není nic principielně špatného. V souvislosti s různými ekonomickými kauzami jsou vyslýcháni třeba i členové dozorčích rad firem a nikdo se nad tím nepozastavuje.
V tomto ohledu je televizní radní osoba skutečně "speciální", zvláště pak ve chvílích, kdy promlouvá během veřejného jednání rady a vyslovuje se k otázkám jejího fungování. Žádná jiná "speciálnost" však z postavení radního nevyplývá.
I když je volen parlamentem žádné obdobě poslanecké imunity se netěší. Pokud jej tedy policie vyzve, aby jí něco vysvětlil, je v úplně stejné pozici, jako kdokoliv jiný - může se z policisty bavit nebo ne, v každém případě tak činí na vlastní odpovědnost.
Na tom, že se policie chce radního na něco zeptat, také není nic principielně špatného. V souvislosti s různými ekonomickými kauzami jsou vyslýcháni třeba i členové dozorčích rad firem a nikdo se nad tím nepozastavuje. A případ přenosového vozu kvůli, kterému si policie Kučeru zavolala, je ekonomická kauza.
Odhlédneme-li od celkem jednoznačné řeči zákona, je ovšem situace trochu složitější a svým způsobem i zajímavější. Postavení toho, kdo na policii, jak se říká "zpíval", uvnitř skupiny je vždy, mírně řečeno, žinantní - zvlášť, když si ta skupina připadá nějak ohrožená.
Milan Knížák v této souvislosti připomněl praktiky komunistické policie ve vztahu k odpůrcům minulého režimu - pozoruhodná myšlenka. Člověk by však měl tendenci vidět jistý rozdíl v postavení disidenta, vystaveného teroru vlády jedné strany, a radního delegovaného svobodně zvoleným parlamentem a těšícího se - jako v Knížákově případě - v podstatě bezvýhradné podpoře jedné ze dvou nejmocnějších politických stran v zemi.
Otevřenost, s jakou radní probírali nuance svého vztahu k policii před očima veřejnosti, je svým způsobem až bezostyšná.
Jsou ovšem i jiné společenské skupiny, jež cítí potřebu držet basu ve vztahu k policii. A to, že radní Helena Fibingerová vystoupila s návrhem, aby se každý radní vyjádřil k tomu, zda si myslí, že Petr Kučera má rezignovat nebo ne, dosvědčuje že někteří členové rady vnímají zmíněný imperativ držet basu jako celkem naléhavý.
Přemýšlení o včerejším zasedání rady pozorovatele vede ke dvěma závěrům. Členové rady se, bůhvíproč, cítí být ohroženi, nebo se alespoň chovají, jako kdyby byli. To ohrožení však zřejmě nepřichází ze strany veřejnosti. Otevřenost, s jakou radní probírali nuance svého vztahu k policii před očima veřejnosti, je svým způsobem až bezostyšná.
