Slabé výkony před kamerami

Ondřej Štindl

Souboj titánů měla připomínat včerejší Sedmička na televizi Nova. Alespoň takové očekávání budily texty, které předvolební debatu Vladimíra Špidly a Václava Klause anoncovaly v médiích.

Předseda ODS včera měl šéfovi sociálních demokratů oplatit rány, které utržil při posledním střetnutí obou rivalů na Primě, kde Špidla vyrukoval s dosti útočnou taktikou, zatímco Klaus, jak říká, byl připraven se celou dobu jen usmívat.

	Zaznamenáníhodný snad byl jen výrok Vladimíra Špidly, který vypočetl, jaké podmínky bude muset případný koaliční partner přijmout: zdravotnictví bez přímých plateb, vysoké školy bez školného, referendum a Stanislav Gross ve funkci místopředsedy vlády.

Zdatného spojence Klaus našel v moderátorce Janě Bobošíkové, která například dvakrát během diskuse publiku sdělila, že ve volbách půjde o střet koncepce sociálního státu a pravicové odpovědnosti - výraz odpovědnost je přitom narozdíl od hodnotově neutrálního pojmu sociální stát - jednoznačně pozitivní charakteristika.

I způsob, jímž Nova připravila bloky, jimiž uváděla jednotlivá témata, nahrával spíš Klausovi než Špidlovi. Zásadní vliv na průběh debaty to ovšem nemělo. Dekorace ve studiu ohlášenou bitvu přežily zcela neporušeny a k nějakým výrazným myšlenkovým třeskům během diskuse rovněž nedocházelo.

Zaznamenáníhodný snad byl jen výrok Vladimíra Špidly, který jednak dal opět najevo, že by se chtěl vyhnout ustavení společné vlády sociálních a občanských demokratů, a také vypočetl, jaké podmínky bude muset případný koaliční partner ČSSD přijmout: zdravotnictví bez přímých plateb, vysoké školy bez školného, referendum a Stanislav Gross ve funkci místopředsedy vlády.

Nová taktika Václava Klause spočívala především v živější gestikulaci a důraznějšímu ohrazování se proti některým Špidlovým tvrzením.

Příznačné ovšem bylo, že tato údajně nejvýznamnější předvolební debata se prakticky nedotkla vlastního tématu voleb, tedy způsobu, jímž bude země spravována v příštích čtyřech letech.

	Výhodou minulosti totiž je, že se už stala, pokud by však šéfové stran byli nuceni hájit své koncepty pro budoucnost, museli by vystupovat tvůrčím způsobem a vystavit se riziku případného usvědčení z plytkosti a nepromyšlenosti vlastních konceptů.

Politici se neutkali nad rozdílnými koncepcemi, zaměřenými do budoucnosti, diskutovalo se téměř výhradně o minulosti. O tom, jak si vláda ČSSD od roku 1998 vedla, o tom, v jakém stavu vláda pravicové koalice zemi tehdy nastoupivším sociálním demokratům zanechala.

Oba debatéři do rozhovoru samozřejmě přispívali konfliktními názory, celková orientace na minulost jim však, zdá se, rovnou měrou vyhovovala. Špidla i Klaus jsou dost zkušení na to, aby pro svou argumentaci vždy našli tu správnou statistiku a aby věděli, že minulost, která vždy nabízí bezpočet výkladů, pro ně představuje svým způsobem bezpečný terén.

Výhodou minulosti totiž je, že se už stala, pokud by však šéfové stran byli nuceni hájit své koncepty pro budoucnost, museli by vystupovat tvůrčím způsobem a vystavit se riziku případného usvědčení z plytkosti a nepromyšlenosti vlastních konceptů, z toho, že nedostatečně odvedli svou práci.

Po včerejšku ovšem mohou Václav Klaus i Vladimír Špidla spokojeni - nenáročné české mediální prostředí po nich žádné velké výkony nepožaduje.