Kuriózní spojenectví

Ondřej Štindl

Česká televize včera uvedla společný předvolební spot Národně demokratické strany, která je i kvůli obsahu své dosavadní kampaně obviňována z rasismu, a Romské občanské iniciativy. Vskutku kuriózní spojenectví krajně mapu předvolebního Česka nijak výrazně nezmění, přesto se jedná o jev hodný zaznamenání a snad i politování.

	Národním demokratům, v jejichž vedení figuruje například i známý extremista Jan Kopal, dohoda s romskou iniciativou pomůže - alespoň v očích naivnějších voličů - setřít nátěr otevřených a fašizujících rasistů. Na oplátku nemuseli poskytnout prakticky nic.

Je to jakási bizarní varianta opoziční smlouvy na okraji politické scény, efektní pokus o smíření nejen nesmiřitelného, ale něčeho, co by ani nemělo být smiřováno. Navíc - zisky a ztráty jsou v tomto sporném politickém obchodu rozloženy dost nerovnoměrně.

Národním demokratům, v jejichž vedení figuruje například i známý extremista Jan Kopal, dohoda s romskou iniciativou pomůže - alespoň v očích naivnějších voličů - setřít nátěr otevřených a fašizujících rasistů. Na oplátku nemuseli poskytnout prakticky nic.

ROI sice příslibili osm set tisíc korun, pokud jejich strana získá volební příspěvek za zisk více než půl druhého procenta hlasů, což je ale vzhledem k současnému rozložení preferencí víceméně iluzorní představa.

Mohlo by se sice zdát, že z hlediska tvrdého jádra stoupenců strany se národní demokraté dopustili, řekněme, mesaliance, účelovost onoho spojení však bije do očí a účastníci různých národoveckých stazů tento "mazaný" tah jistě ocení.

Romská občanská iniciativa kromě zmíněného vágního příslibu peněz získala možnost prezentovat se v bloku volebních spotů v České televizi, ROI doposud vlastní politickou reklamu nedodala. I to je ovšem vzhledem k mizivému dopadu televizní předvolební agitace výhoda dost sporná.

Poškození pověsti, které ze spolupráce s národními demokraty pro ROI plyne, je daleko jednoznačnější. Postup ROI se jednak dá interpretovat tím způsobem, že romské straně extrémní nacionalismus nevadí, pokud je ona sama z řady urážených jaksi vyňata.

V očích stoupenců extrémních ideologií pak politická reprezentace Romů potvrzuje stereotypy, které se k jejich národnosti váží - čeští skinheadi dál mohou Romy vnímat jako lidi, které je snadné obalamutit, případně si je koupit.

	Poškození pověsti, které ze spolupráce s národními demokraty pro ROI plyne, je daleko jednoznačnější. Postup ROI se jednak dá interpretovat tím způsobem, že romské straně extrémní nacionalismus nevadí, pokud je ona sama z řady urážených jaksi vyňata.

Motivace ROI ovšem asi byla jaksi ušlechtilejší - snaha vést diskusi, dokázat neoprávněnost předsudků a podobně. Přesvědčovat lidi, jež třeba nějaká osudová shoda přivedla mezi extremisty, jistě má smysl. Snaha dosáhnout nějaké "konverze" institucí, v nichž se podobní lidé sdružují, ale význam postrádá.

Co zbyde z extremistické organizace, když přijde o svůj extremismus? Nic. Diskuse vedená na této úrovni nakonec skončí nanejvýš pošpiněním pověsti toho, kdo do ní vstupoval třeba i s dobrou vůlí.

Historie sebeuvědomování českých Romů je velice krátká a jejich politická reprezentace proto snad má právo na nezralost, kterou v posledních letech projevuje především chronickou rozhádaností. Sledování některých excesů, jež tato nezralost působí, však je dosti bolestné.