Estráda věrných

Ondřej Štindl

Poslední šanci oslovit před volbami voliče včera měly české politické strany. Tradiční mítink na pražském Staroměstském náměstí uspořádala Občanská demokratická strana. Podporu ODS a hold jejímu předsedovi tam přišli vyjádřit mnozí umělci a sportovci.

Když před čtyřmi lety pořádala ODS svůj největší předvolební mítink na Staroměstském náměstí, bylo takové horko, že hasiči museli polévat lidi vodou. Včera odpoledne bylo mírně pod mrakem, někteří pořadatelé vzhlíželi k nebi se zjevnou obavou. Bouře, která byla cítit ve vzduchu, ale nenastala.

	Z celé akce se ale trochu ztrácel její předvolební rozměr - alespoň ve smyslu přesvědčování dosud nerozhodnutých. Na shromáždění už všichni měli dávno jasno a vehementně o tom Václava Klause ujišťovali, předseda chvílemi působil dojmem, že takové ujištění slyšet potřebuje.

V tom je možné shledat jistou symboliku, podle založení pozorovatele dokonce dvojí. Občanští demokraté, kteří byli před čtyřmi lety pokropeni živou vodou, letos bouřlivé vítězství neoslaví. Nebo naopak - odvrátí bouři, jak říkají, "špidlovštiny" a hradního elitářství, která hrozí rozvrátit tuto v mnoha včerejších projevech opěvovanou malou krásnou zemičku.

Občanští demokraté včera předvedli, že akce podobného typu už mají dobře zažité i zvládnuté. Organizace klapala víceméně bez problémů a stranický předseda Václav Klaus se projevil jako svým způsobem ideální moderátor, který ví co od něj publikum, složené z jeho nejvěrnějších očekává, a umí mu přesně to dát. Lidé na náměstí zas věděli, co od nich očekává Václav Klaus a přesně to mu dali.

Z celé akce se ale trochu ztrácel její předvolební rozměr - alespoň ve smyslu přesvědčování dosud nerozhodnutých. Na shromáždění už všichni měli dávno jasno a vehementně o tom Václava Klause ujišťovali, předseda chvílemi působil dojmem, že takové ujištění slyšet potřebuje.

Václav Klaus si během jednoho ze svých mnoha včerejších vstupů postěžoval, že média občanské demokraty prezentují jako stranu jednoho muže.

Učinil tak ve dnech, kdy ODS přišla s masívní kampaní pod heslem "Národ volí Klause", většině stranických billboardů dominuje jeho tvář - a to i když vyloučíme ty, které anoncují novou Klausovu knihu. A kdy většina pozvaných umělců uvedla své vystoupení, kromě výzvy k volbě ODS i vyznáním jejímu předsedovi.Ta vyznání se pohybovala na škále od osobního k velmi osobnímu.

	Herec Michal Pavlata si ve svém vystoupení všiml, že na Pražský hrad jezdí tramvaj 22, a že stejné číslo má i kandidátka ODS. Hrozivější rozměr této tramvajové metafoře ale dodává další okolnost. Na Hrad jezdí i třiadvacítka, což je číslo komunistické kandidátky. Obě tramvaje cestou na Hrad projedou Kubánským náměstím a Ruskou ulicí, z Hradu pokračují dál k Pohořelci až na konečnou na Bílé hoře.

Z dalších představitelů ODS dostali příležitost k delšímu projevu jen Pavel Bém a Jan Zahradil, stínový ministr zahraničí shromážděným ohlásil, že Václav Klaus se stal místopředsedou Mezinárodní demokratické unie.

Po vystoupení Petra Jandy se s ním Klaus rozloučil slovy "tak za čtyři roky zase tady". ODS dost možná bude i v předvečer příštích voleb pořádat mítink na Staroměstském náměstí. Ten už ale asi bude vypadat jinak než ten včerejší. Současný styl ODS - ono zvláštní spojení estrády a veřejně a až devótně projevované oddanosti - je výhradně Klausův, stejně jako mnoho dalšího v současné ODS je právě jen Klausovo.

A co bude s Václavem Klausem za čtyři roky? Bude se ve svých čtyřiašedesáti letech podruhé ucházet o funkci předsedy vlády? Bude po volebním neúspěchu nebo nedostatečném úspěchu už nějakou dobu v ústraní? Bude na pražském Hradě ve funkci prezidenta?

Herec Michal Pavlata si ve svém trochu nebržděném včerejším vystoupení všiml, že na Pražský hrad jezdí tramvaj 22, a že stejné číslo má i kandidátka ODS. Hrozivější rozměr této tramvajové metafoře ale dodává další okolnost. Na Hrad jezdí i třiadvacítka, což je číslo komunistické kandidátky. Obě tramvaje cestou na Hrad projedou Kubánským náměstím a Ruskou ulicí, z Hradu pokračují dál k Pohořelci až na konečnou na Bílé hoře.

S některými přirovnáním je zjevně třeba zacházet obezřetně.