Volba Václava Klause

Ondřej Štindl

Včerejší vyjádření Václava Klause ohledně jeho vlastní politické budoucnosti asi nebylo nějak překvapivé, bylo však alespoň jednoznačné. Svou funkci dá předseda ODS k dispozici a ještě si rozmyslí, zda se o ni bude znovu ucházet. Na minulých kongresech přitom byl do funkce volen většinou tak výraznou, že se dá říci, že výsledek Klausova rozhodování bude pro pokračování nebo konec jeho předsednické kariéry důležitější než hlasování na kongresu.

	Václav Klaus v souvislosti se svými úvahami o své budoucnosti uvnitř ODS hovořil o odpovědnosti. Má pravdu v tom, že jeho rozhodnutí bude mít zásadní dopad na budoucnost občanských demokratů, přičemž v případě obou alternativ, které má Klaus před sebou, může ten dopad být negativní.

Václav Klaus v souvislosti se svými úvahami o své budoucnosti uvnitř ODS hovořil o odpovědnosti. Má pravdu v tom, že jeho rozhodnutí bude mít zásadní dopad na budoucnost občanských demokratů, přičemž v případě obou alternativ, které má Klaus před sebou, může ten dopad být negativní.

Občanští demokraté se velmi ostře ohrazují proti tvrzení, že jsou stranou jednoho muže. Přinejmenším je tak ale vnímá veřejnost, jíž ODS nabízí především Klausovu tvář. Jednota, kterou občanští demokraté narozdíl od svých konkurentů byli téměř vždy schopni demonstrovat, se dá popsat slovy "sešikování se za předsedou".

ODS pod Klausovým vedením ve volbách neutrpěla drtivou porážku, je ale těžké si představit, že by nijak zvlášť proměněná strana mohla v budoucnut zaznamenat úspěchy tak významné, že by stačily k naplnění jejích ambicí.

Udržení statu quo, k němuž by případné Klausovo znovuzvolení vedlo, má jistou logiku jen za předpokladu, že jednání sociálních demokratů a koalice zkrachují, čímž se před ODS otevře možnost udržet si nějaký bezprostřední vliv na správu veřejných věcí. I to by ovšem bylo provizorní řešení, jakkoli by asi pomohlo naplnit ambice některých stranických funkcionářů.

Omezení, které z případného Klausova rozhodnutí setrvat ve funkci předsedy plynou, bezděčně popsal předseda ODS sám. Vývoj posledních let včera popsal jako zápas o interpretaci devadesátých let, především let Klausovy vlády. A tohle upření se k nedávné minulosti je například v Klausových publikovaných textech velice znatelné. Těžko ale představuje jádro nějakého nosného politického programu pro nadcházející léta.

	Ani případné Klausovo rozhodnutí z čela strany definitivně odstoupit ovšem nepostrádá úskalí. Znamenalo by největší otřes v ODS za celou dobu její existence. Navíc otřes s nepředvídatelnými výsledky.

Ani případné Klausovo rozhodnutí z čela strany definitivně odstoupit ovšem nepostrádá úskalí. Znamenalo by největší otřes v ODS za celou dobu její existence. Navíc otřes s nepředvídatelnými výsledky. Nešlo by jen o proměnu tváře - jakkoli důležitou. Přineslo by i proměnu i způsobu stranické existence a jeho pravidel.

Rozpadly by se konvence, které se během jedenácti let ve straně zažily, a které byly a jsou do jisté míry založeny na konformitě - alespoň navenek projevované. Lidem, kteří tu konformitu třeba pojímají jako prostředek získání vlivu by mohlo přestat být jasné, k čemu vlastně mají být konformní.

Vakuum po Klausovi by mohlo budit touhu jej zaplnit třeba i za cenu otevřených vnitrostranických bojů - nikoli programových ale mocenských.

Obtížnou volbu ale může Václavu Klausovi ulehčit vědomí, že jeho strana v tuto chvíli nemá konkurenta, který by v případě, že by se ODS dostala do vážných vnitřních problémů, dokázal zaujmout její dominantní postavení na pravici. A poslední volby potvrdily alespoň to, že v Česku existuje skupina stoupenců pravice, která - sice v menším počtu - ale ještě pořád chodí k volbám.