Rozhodují podstatné body

Adam Drda

Nová vláda ČSSD a stran Koalice, která by měla mít v Poslanecké sněmovně většinu jednoho hlasu, se jeví reálnější. Vyjednavači sociální demokracie a Koalice včera večer po zhruba čtyřhodinovém jednání došli k závěru, že se mohou dohodnout na společném programu.

Nástin společného programového prohlášení, respektive koaliční smlouvy, vypracovaný sociální demokracií a schválený ostatními stranami, bude předán partajním expertům. Ti na něm začnou pracovat už dnes a jejich úkolem bude také připravit principy nebo mechanismy koaliční spolupráce.

	Koalice a především US-DEU má však výhodu v tom, že programový kompromis se sociálními demokraty je pro nadcházející vládní období odůvodnitelný. Za prvé je tu otázka vstupu do Evropské unie. Za druhé se strany shodnou na potřebě zdokonalit český právní systém a čelit korupci.

Mezi sociální demokracií a Koalicí se sice objevily rozpory, ale zúčastnění politici tvrdí, že nejsou natolik zásadní, aby vznik vlády ohrozily. US-DEU například nevyhovuje, že se v návrhu programového prohlášení objevuje souhlas všech partnerů s nákupem nadzvukových letadel JAS 39 Gripen. Lidovcům zase vadila v návrhu prohlášení formulace, týkající se registrovaného partnerství gayů a lesbiček.

Šéfka unionistů Hana Marvanová ale včera uvedla, že o sporných bodech bude Koalice s ČSSD ještě jednat. Prioritou je podle ní pro Koalici shoda na záležitostech kolem vstupu do Evropské unie.

Z návrhu koaličního prohlášení nejsou příliš nadšeni mnozí politologové a ekonomové. Politologové se domnívají, že návrh neobsahuje prakticky nic z liberálních principů, které dosud US-DEU hlásala, a ekonomové zase dokumentu vytýkají, že navrhuje pomalé snižování deficitu veřejných financí a zachování daní na současné úrovni.

Zoufat si nad tím, že představitelé Unie svobody a lidovců opouštějí některé programové zásady, aby mohli vytvořit vládu se sociální demokracií, by bylo naivní. Ani jedna ze stran Koalice si nemůže dovolit klást přemrštěné požadavky, přičemž unionisté jsou na tom ještě o dost hůř než lidovci - její liberální program je v mnoha ohledech v naprostém rozporu s představami Vladimíra Špidly, vizi sociálního státu s ním prostě nelze skloubit.

US-DEU navíc od lidovců nemá na výběr: buď bude ve vládě, nebo ztratí i zbytky vlivu v Koalici a dopadne podobně jako ODA.

Koalice a především US-DEU má však výhodu v tom, že programový kompromis se sociálními demokraty je pro nadcházející vládní období odůvodnitelný. Za prvé je tu otázka vstupu do Evropské unie, potřeba vytvoření jakéhosi bloku proti postojům komunistů a eurorealistické nebo rovnou euroskeptické ODS. Za druhé se strany shodnou na potřebě zdokonalit český právní systém a čelit korupci, což také souvisí s evropskou integrací.

Špidlovo pojetí sociálního státu je v mnohém diskutabilní, ale asi se dá věřit, že v roli premiéra nebude halasně rozjíždět zátahy na tuneláře, které pak skončí do ztracena jako akce "Čisté ruce", a že se spíš přičiní o vytváření průhlednějšího hospodářského prostoru.

	Kdyby se Koalice při vyjednáváních s ČSSD přecenila, vedlo by to ke krachu jednání. Pokud se ale zbytečně podcení, bude mít ve vládě zbytečné potíže.

Koaliční strany se tedy v zájmu - řekněme vyšších věcí - mohou dočasně vzdát požadavků na zavedení školného nebo snižování daní. Zároveň z toho ale nevyplývá, že musejí ustupovat úplně všemu. Například zavádění majetkových přiznání pro bohaté podle většiny politologů i ekonomů nebude mít jiný význam, než otravování lidí, kteří měli tu smůlu, že příliš vydělávali.

ČSSD sice drží slabou a vnitřně nepříliš jednotnou Koalici v šachu, to ale neznamená, že ji vůbec nepotřebuje, a že její vyjednavači jsou bez šancí uspět v podstatných drobnostech. To snad nejvíce platí ve vztahu ke komunistům. Hana Marvanová si nepřeje, aby se ujímali vysokých parlamentních funkcí, ale lidovci jsou v této otázce až neuvěřitelně benevolentní.

Cyril Svoboda ujišťuje, že na "komunistickém problému" se jednání s ČSSD nemohou zaseknout, jako by šlo o nějakou marginálii. Přitom vzestup KSČM je do značné míry daný tím, že ji demokratické strany od listopadu 1989 podceňovaly. Chce v tom snad Koalice pokračovat?

Kdyby se Koalice při vyjednáváních s ČSSD přecenila, vedlo by to ke krachu jednání. Pokud se ale zbytečně podcení, bude mít ve vládě zbytečné potíže.