Silná koruna a vláda udržbářů

Daniel Kaiser

Česká koruna rekordně posiluje - na nákup jednoho eura jich včera odpoledne stačilo 29. Co z toho plyne pro politiky, hlavně ty, kteří se právě pokoušejí domluvit novou vládu?

Čeští vývozci budou mít větší problémy s odbytem, ministr financí vybere míň na daních, ministr práce naopak víc vyplatí na sociálních dávkách, a díra v rozpočtu se i podle oficiálního odhadu - v tomto případě spíše doznání - vyšplhá přinejmenším na dvojnásobek schodku schváleného sněmovnou.

	Řečeno v číslech - 80 miliard korun, deset procent hrubého domácího produktu. Česká republika tak třikrát překročí strop, který členům eurozóny nařizují maastrichtská kritéria.

Řečeno v číslech - 80 miliard korun, deset procent hrubého domácího produktu. Česká republika tak třikrát překročí strop, který členům eurozóny nařizují maastrichtská kritéria.

Nepříznivé zprávy o stavu českého hospodářství se příznačně začaly množit až po volbách, ale pořád ještě včas na to, aby mohly ovlivnit probíhající jednání, ze kterých má vzejít nová vláda.

Podle toho, co bylo z jednání vypuštěno na veřejnost, se o víkendu ČSSD s Koalicí dohadovaly na programovém prohlášení a v jedenácti věcech se nedohodly. Koalice by chtěla o něco víc šetřit - nechce například plošné přídavky pro děti, chce stlačit státní dluh do roku 2006 a proto prodat ČEZ -, zatímco sociální demokraté její váhavý tlak odrážejí s tím, že nákladný status quo utáhne rostoucí ekonomika.

Po včerejšku by tedy Koalice měla v tomto sporu být ve výhodě. Nad českým hospodářstvím se začíná smrákat a to je další argument proti Špidlovu statu quo. Jenže - místo, aby využil příznivého momentu, nejsilnější hráč koaličního týmu, šéf lidovců Cyril Svoboda, se snaží spor o směřování budoucí vlády honem honem uzavřít - včera před začátkem jednání zadoufal, že by se Koalice a ČSSD ještě ten večer mohly shodnout na programu, začít rozdělovat křesla a dohadovat procedurální záležitosti.

Málem se to podařilo - a z chování a slov vyjednavačů se dá usuzovat, že tři sporné body, které ještě zbyly po včerejšku, budou vyřízeny obratem.

Je opravdu možné, aby se spory o tak důležité věci, jakými jsou důchodová reforma, deregulace nájmů nebo reforma státních výdajů, daly vyřešit doslova ze dne na den? Pravděpodobnější je, že pořádně se nedohodne nic, Česká republika bude mít i dál vládu údržbářů, a střet o zásadní reformy přijde až pak. Kdy by ale to "pak" mělo nastat? Až se rozšíří Evropská unie? Nebo až z české politiky definitivně odejde lepidlo, které ČSSD, lidovce a unionisty drží pohromadě - Václav Klaus?