Vláda kompromisů

Daniel Kaiser

Čeští sociální demokraté včera spolu s Koalicí dokončili návrh personálního obsazení vlády, který předloží prezidentu Václavu Havlovi. ČSSD v ní bude mít jedenáct členů, KDU-ČSL a Unie svobody po třech.

	Návrh složení vlády
		Vladimír Špidla, předseda vlády (ČSSD)
		Cyril Svoboda, vicepremiér a ministr zahraničních věcí (KDU-ČSL)
		Stanislav Gross, vicepremiér a ministr vnitra (ČSSD)
		Pavel Rychetský, vicepremiér a ministr spravedlnosti (ČSSD)
		Petr Mareš, vicepremiér pro vědu a výzkum a lidské zdroje (US-DEU)
		Bohuslav Sobotka, ministr financí (ČSSD)
		Jaroslav Tvrdík, ministr obrany (ČSSD)
		Petra Buzková, ministryně školství (ČSSD)
		Marie Součková, ministryně zdravotnictví (ČSSD)
		Jiří Rusnok, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD)
		Jaroslav Palas, ministr zemědělství (ČSSD)
		Zdeněk Škromach, ministr práce a sociálních věcí (ČSSD)
		Milan Šimonovský, ministr dopravy a spojů (KDU-ČSL)
		Pavel Dostál, ministr kultury (ČSSD)
		Libor Ambrozek, ministr životního prostředí (KDU-ČSL)
		Pavel Němec, ministr pro místní rozvoj (US-DEU)
		Vladimír Mlynář, ministr informatiky (US-DEU)

Kvůli němu bylo nutno unionistu Petra Mareše, jednou už odsunutého z ministerstva školství, odsunout podruhé a udělat z něj vicepremiéra pro vědu, výzkum a lidské zdroje. Ten poslepovaný název dává tušit, jakou váhu asi v kabinetu jeho místopředseda Mareš může mít.

Klíčové hráče kabinetu je nutno hledat jinde, především v řadách sociální demokracie. Hned za Vladimíra Špidlu se nepochybně řadí muž číslo dva v ČSSD a staronový ministr vnitra Stanislav Gross. V Zemanově vládě Gross posiloval moc policie. Popularity mu neubylo a není důvod předpokládat, že by pod Špidlou změnil směr.

Další národní oblíbenec, ministr obrany Jaroslav Tvrdík, loni do Zemanovy vlády přšel jako zvěstovatel její profesionalizace, prakticky veškerou svou energii pak ovšem věnoval boji za největší státní zakázku v moderní české historii, nákup 24 britsko-švédských stíhaček Gripen. Tvrdíkova přítomnost dává tušit, jak iluzorní bylo vítězství Unie svobody, když si vynutila škrtnutí gripenové pasáže z vládního programu. To, že gripeny budou, je skoro jisté, Unie neunie.

I další sociálnědemokratičtí ministři budou asi přidělený resort vnímat jako velvyslanectví svojí domovské lobby ve vládě: odborář Škromach na ministerstvu práce nebo družstevník Palas na ministerstvu zemědělství.

Co udělá se školstvím Petra Buzková, je ve hvězdách. Zatím se na toto téma moc nešířila. Stejně tak málo jasná je budoucnost zdravotnictví a představy jeho nové šéfky Marie Součkové.

Ti, co v nové vládě hledají reformátory, proto musí doufat, že Vladimír Špidla opravdu svoji stranu očistí od korupčníků, jak prý zamýšlí, a že dalšího mocného sociálního demokrata, nastávajícího ministra spravedlnosti Pavla Rychetského, napadne, jak zjednat vymahatelnost práva.

	Unie byla v posledních dvou týdnech dokonale zdeptána a stěhováním Petra Mareše včera ČSSD dokázala nemožné - ponížit ji ještě víc. Občanským demokratům tím jejich bývalý opozičně-smluvní partner prokázal poslední, i když asi nezamýšlenou, službu.

Umístěnka na ministerstvo zahraničí je pro Cyrila Svobodu nepochybně splněním ambice, ambice tak silné, až to někdy dělá dojem, jako by Koalice existovala už jenom kvůli ní. Smysl Svobodova ministrování ale nakonec může být hlubší: vejít do dějin jako ten, kdo Čechy přivedl do Evropské unie. To by pro Koalici, v ní hlavně pro Unii svobody mohlo být nakonec posledním stéblem, až bude skládat účty.

Unie svobody dostala tři okrajová ministerstva - jedno z nich, ministerstvo dopravy, by sice pro ni mohlo být dobrou příležitostí předvést hospodářský liberalismus, ale v jiných časech. Pod Vladimírem Špidlou bude Pavel Němec své původní razantní představy těžko prosazovat.

Unie byla v posledních dvou týdnech dokonale zdeptána a stěhováním Petra Mareše včera ČSSD dokázala nemožné - ponížit ji ještě víc. Občanským demokratům tím jejich bývalý opozičně-smluvní partner prokázal poslední, i když asi nezamýšlenou, službu.