Daniel Kaiser
Když ministr Tvrdík otevřel dveře úvahám o české účasti na protiraketovém deštníku, který se Spojené státy chystají rozevřít nad Západem, stínový ministr obrany za ODS Petr Nečas ho zpražil zhruba v následujícím smyslu: pane Tvrdíku, jste ministr obrany, ve vládě máte jen jeden hlas a nehrajte si na mistra světa.
 |  |  |  |  | | | Zato projekt protiraketového deštníku neztratil v očích Bushovy vlády vůbec na významu. Jak napsal týdeník Economist: přece nevypovíte pojistku proti požáru, když se vám do domu vloupají zloději. | |  |  | |  | To je námitka správná, zároveň ale také snad jediná možná. Protiraketový deštník je totiž po všech stránkách dobrý nápad. Obzvláště pro takové země, jako je Česká republika. Za poskytnutí terénu dostat ochranu proti balistickým střelám vystřeleným z jakéhkoliv místa na zeměkouli, těžko si představit výnosnější obchod.
Komunisté Čech a Moravy varují, že raketové systémy v České republice by mohly vést ke spuštění nové železné opony. To je zvláštní matení pojmů: železná opona měla zabránit pronikání záškodníků, ve skutečnosti to ale byly dráty, příkopy a zoraná pásma, které bránily ve fyzickém pohybu obyčejným smrtelníkům.
Protiraketový deštník zabezpečuje nebe, zmíněný smrtelník si ho svém každodenním životě ani nevšimne. Komunistický odpor je proto spíš mentální povahy. Protiraketový deštník jim pravděpodobně vadí ze stejného důvodu, z jakého jim vadil vstup České republiky do Severoatlantické aliance.
Tak jako členství v NATO Čechy definitivně a viditelně vydělilo z ruské sféry vlivu, rozmístění amerických radarů a raket v tuzemsku by znamenalo důkaz, že Česká republika není v Alianci druhojakostním členem.
Když NATO před třemi roky přibíralo Čechy, Poláky a Maďary, dalo Rusku jakýsi příslib, že v nových členských zemích nepostaví nové základny, o nějakých raketách ani nemluvě. Tenhle limit se líbil i v tuzemsku: krajem se neslo přesvědčení, že jsme se přece nezbavovali Rusů proto, aby je tu vystřídali Američani.
Samotné členství bylo ale tímto faktem poněkud znehodnoceno. Z vojenského hlediska se spojencem, který má tak zásadní výjimku, něco nehraje.
Po loňském 11. září se svět hemžil různými prognózami. Jedna obzvlášť oblíbená tvrdila, že NATO stojí před svým prvním vážným úkolem od konce studené války a že drahý protiraketový deštník je Americe na nic, když ji dokáže zranit terorista vyzbrojený letenkou, nožem a odvahou.
Tahle prognóza se za rok rozpadla na prach. Aliance sice nezaváhala a byla Američanům k službám, přesto se ale dostala na vedlejší kolej. Washington se ve válce proti terorismu spoléhá víc na sebe.
Zato projekt protiraketového deštníku neztratil v očích Bushovy vlády vůbec na významu. Jak napsal týdeník Economist: přece nevypovíte pojistku proti požáru, když se vám do domu vloupají zloději.
Takže kdo ve chvíli, kdy Severoatlantická aliance neví, čí je, hledá způsob, jak pojistit americké angažmá ve střední Evropě, na nic lepšího, než je protiraketový deštník, asi nepřijde.
|