Adam Drda
Je až s podivem, jak automaticky a bez debat akceptovali zdejší komentátoři myšlenku sociálně-demokratického "minireferenda".
Za normálních okolností by ČSSD měla prostě navrhnout kandidáta, který nejlépe reprezentuje její ideje a nejlépe vyhovuje jejímu pojetí prezidentského úřadu. Vedení strany by jistě mohlo při nadbytku osobností požádat o radu a pomoc členskou základnu, ale těžko hledat principielní důvod, proč do problému vtahovat nestranickou veřejnost.
 |  |  |  |  | | | Za "minireferendem" se ve skutečnosti skrývají problémy uvnitř nejsilnější české strany. Odpůrci Vladimíra Špidly by rádi vrátili do vysoké politické funkce Miloše Zemana, jelikož doufají, že se tak obnoví jejich vliv. | |  |  | |  | Jednak tím ČSSD dává najevo, že je bezradná či rozpolcená, a jednak se takový postup jeví jako kontraproduktivní: budou-li se hlasování účastnit příznivci jiných politických skupin, může přece vyhrát člověk, který členské základně z navržených kandidátů vyhovuje nejméně.
Za "minireferendem" se ve skutečnosti skrývají problémy uvnitř nejsilnější české strany. Odpůrci Vladimíra Špidly by rádi vrátili do vysoké politické funkce Miloše Zemana, jelikož doufají, že se tak obnoví jejich vliv. Premiér se tomu snaží zabránit, a proto před časem spoluprosadil, aby hlasovali i nestraníci, neboť se všeobecně předpokládá, že u nich má Zeman menší šanci.
Včerejší rozhodnutí, že členové a ne-členové ČSSD dostanou rozdílné hlasovací lístky, však staví Špidlovu strategii na hlavu. Kdyby Zeman celkově prohrál, ale u členů ČSSD zvítězil, budou jeho stoupenci právem argumentovat, že názor základny je rozhodující. Ale co si pak ČSSD počne s veřejným názorem?
Vladimír Špidla navíc včera prohlásil, že výsledky hlasování nebudou stranu zavazovat, protože poslední slovo má Ústřední výkonný výbor. Tím si sice všichni zúčastnění zajistili otevřená zadní vrátka, ale současně zpochybnili akci jako takovou: vedení ČSSD by mohlo jen těžko vysvětlit, proč vyhlásilo - mimo jiné dosti drahou - veřejnou soutěž, a pak se stejně zařídilo po svém.
Zeman se sice prezentuje jako tzv. "krizový kandidát", který nastoupí pouze ve druhém kole volby, pokud by se ukázalo, že jiní uchazeči jsou tzv. neprůchodní, ale i tuto možnost Špidla - na rozdíl od dosavadních výroků některých jeho kolegů - včera připustil.
 |  |  |  |  | | | Během nedávné vládní krize se jasně ukázalo, že Špidlova pozice není zdaleka jednoznačná a pevná - spor o prezidenta tak může v krajním případě vyústit i v premiérův pád a celostranickou krizi. | |  |  | |  | Expremiérova šance se tedy zvýšila, a tak je dobré nepřehlédnout, že v ČSSD, potažmo ve státě jde o hodně. Většina Zemanových stoupenců je proti stávající vládní sestavě a pro spolupráci s ODS, u níž by také museli při druhém kole parlamentní volby hledat podporu - za tu by pochopitelně museli nabídnout nějakou protihodnotu, třeba nahrazení Špidly nějakým "realističtějším politikem", jak říkají občansští demokraté.
Navíc "Zemanovu křídlu" velmi vadí, že nová vláda požehnala vyšetřování řady hospodářských nejasností na ministerstvech, která právě expremiérovi dnešní stoupenci drželi: týká se to třeba Petra Lachnita, Jaromíra Schlinga, Eduarda Zemana či Jana Kavana.
Během nedávné vládní krize se jasně ukázalo, že Špidlova pozice není zdaleka jednoznačná a pevná - spor o prezidenta tak může v krajním případě vyústit i v premiérův pád a celostranickou krizi.
Pro Českou republiku je poměrně nepříjemné, že spory v ČSSD, podobně jako vývoj v ODS snižují vážnost, prezidentského úřadu: obě strany se nesnaží v první řadě najít nejlepšího nástupce Václava Havla, ale volby hlavy státu využívají spíš k tomu, aby si vyřešily svoje interní problémy.
|