Adam Drda
Včerejší oznámení Václava Klause, že se už nehodlá ucházet o post předsedy ODS, hodnotí jeho vlivní kolegové jako "státnické" či "chlapské gesto", případně oceňují, že se k věci "postavil přímo".
Věcně vzato se však Klaus nezachoval zvlášť statečně. Když nějaká strana opakovaně prohraje volby, v nichž aspirovala na vítězství, její lídr obvykle vzápětí rytířsky přijme odpovědnost a rezignuje.
 |  |  |  |  | | | Ve včerejším prohlášení totiž řekl, že své rozhodnutí neucházet se znovu o předsednictví by mohl změnit, pokud by ODS dopustila "ztrátu dosavadní tváře" nebo "svůj vnitřní rozpad". | |  |  | |  | Šéf ODS nic podobného neudělal. V létě po jistém váhání prohlásil, že dá za čas funkci "k dispozici", pak nebyl několik měsíců schopen říct, zda se o ní znovu bude ucházet a ještě před dvěma týdny tvrdil, že v něm spíš sílí odhodlání znovu kandidovat.
Nakonec to tedy vypadá, jako by závěrečné rozhodnutí neučinil ze svobodné vůle, ale spíš proto, že k němu byl dotlačen okolnostmi. Zvlášť u politika, který si - jak říká - váží "jasného názoru" a získal pověst muže, který umí v kritických situacích rychle zaujmout stanovisko, je taková váhavost smutně rozpačitým završením kariéry.
Otázka ovšem je, do jaké míry Klaus končí. Hodlá kandidovat na prezidenta, nepochybně bude někým z ODS "seriózně navržen", avšak jeho šance na zvolení je za stávajícího rozložení sil v Poslanecké sněmovně a v Senátu minimální. Nicméně to ještě nemusí být "tečka".
Za prvé má slušnou šanci uspět, pokud strany prosadí přímou volbu hlavy státu - je sice pravda, že v zemi existuje vcelku početná skupina Klausových vášnivých odpůrců, ale hodně záleží na tom, jací kandidáti by proti němu stáli, protože lidé pravicového smýšlení dají nakonec raději hlas neoblíbenému Klausovi než ještě méně oblíbenému exkomunistovi.
Za druhé se Klaus může stát tzv. doživotním čestným předsedou ODS, tedy jakousi "šedou eminencí", která bude stranu skrytě ovlivňovat a řídit. Pravda ovšem je, že taková "instituce" většinou moc dlouho nefunguje - ztratí-li šéf faktickou moc, zpravidla záhy zmizí i jeho nekritické uctívání a jeho někdejší podřízení si začnou dělat věci po svém.
Za třetí je třeba zmínit, že si Václav Klaus ještě nechal pootevřená vrátka k návratu. Ve včerejším prohlášení totiž řekl, že své rozhodnutí neucházet se znovu o předsednictví by mohl změnit, pokud by ODS dopustila "ztrátu dosavadní tváře" nebo "svůj vnitřní rozpad". A přesně to se nedá vyloučit.
 |  |  |  |  | | | Strana byla zvyklá, že jí symbolizuje a utváří jeden člověk, který ji sice nevede k vítězství, ale přesto jí zajišťuje velmi slušnou popularitu, navíc je "otec zakladatel", a tudíž se nehodí proti němu vystupovat. | |  |  | |  | Občanští demokraté dnes totiž vědí pouze to, že potřebují "nějakou změnu", nemají však jasno, jak by ta změna měla vypadat. Strana byla zvyklá, že jí symbolizuje a utváří jeden člověk, který ji sice nevede k vítězství, ale přesto jí zajišťuje velmi slušnou popularitu, navíc je "otec zakladatel", a tudíž se nehodí proti němu vystupovat.
Jenomže žádný z Klausových možných nástupců už takovou autoritu nebude mít: jednotliví lidé a skupiny v ODS mohou teď začít bojovat o moc. Rovněž je představitelné, že se zvýší napětí mezi regiony a pražským centrem, a že se pak členská základna obrátí na Klause jako na jediné sjednocující východisko. K rozkladu může ale paradoxně přispět i Klaus osobně, bude-li straně vnucovat některého ze svých oblíbenců jako předsedu.
Další potíž je v "ideové rovině". Zdaleka ne celá ODS například sdílí tzv. "eurorealismus", na němž si současné vedení tolik zakládá. Případný ústup od této politické strategie by mohl znamenat onu "ztrátu dosavadní tváře", po níž by Klaus změnil rozhodnutí.
Nakonec snad jen poznámku, která se z výše prezentovaných úvah vymyká: Václav Klaus je člověk natolik vitální, že téměř nikdo nezvažuje možnost, že by se skutečně přestal věnoval aktivní politice.
Přitom se vůbec nedá vyloučit, že ho jedenáctiletý politický a funkcionářský maraton jednoduše uštval: že odchází nikoli proto, aby kul pikle v zákulisí, nýbrž proto, aby už měl od všeho pokoj.
|