Adam Drda
Benešovy dekrety zatěžují českou politiku od pádu komunismu. Bylo by tedy možná zajímavé udělat "malou bilanci", jakousi statistiku, jež by ukázala, kolik energie se na té otázce vyplýtvalo, kolik času strávili čeští politici mluvením o dané záležitosti, kolik cest do ciziny kvůli dekretům podnikli, jak dlouho o nich celkem jednali, mezi sebou i se zahraničními partnery, od Rusů až po Američany.
 |  |  |  |  | | | Vynaložené prostředky se přitom takřka vůbec nepromítly do výsledku. S dekrety je to pořád stejné, debata o nich nekončí, ať už se objeví taková či onaká expertíza nebo usnesení. | |  |  | |  | To všechno by se pak mohlo porovnat s politickou aktivitou v jiných oblastech a nakonec by mohl být učiněn finanční výpočet ukazující, jakou sumu dekrety polistopadovou společnost stály - započítat lze platy politiků, jízdné, stravné, ubytovné, tisk brožur i letáků, honoráře za právní posudky, rozličné soudní výlohy atd. atp.
Možná, že by to nakonec dalo dohromady slušnou část z nynějšího schodku státního rozpočtu. A možná by se tak plasticky ukázal skutečný rozměr "dárečku", který pováleční národní socialisté zanechali svým potomkům.
Vynaložené prostředky se přitom takřka vůbec nepromítly do výsledku. S dekrety je to pořád stejné, debata o nich nekončí, ať už se objeví taková či onaká expertíza nebo usnesení, přijaté zpravidla na "technické bázi", bez účasti všech stran, jichž se problém týká.
A není divu - zatím poslední právní analýza, kterou si nechala vypracovat Evropská komise dokládá, že poválečné české revoluční zákony nemohou - z právního hlediska - zkomplikovat český vstup do Evropské unie.
Je to však odborná expertíza, která za prvé neříká nic o tom, že by dekrety přestaly být problémem politickým, za druhé není závazná pro členské státy Unie, v tomto případě hlavně pro Rakousko a Německo, a za třetí je tu "zlaté pravidlo": když se sejdou tři právníci, dospějí většinou ke čtyřem až pěti jasným právním názorům.
Mluvčí Evropské komise Jean Christophe Filori před pár dny vcelku věcně prohlásil: "Zpráva o dekretech neznamená, že téma je uzavřeno, protože k překonání pocitu poválečných křivd může přispět je rychlá a účinná integrace České republiky do evropských struktur".
 |  |  |  |  | | | Česká politika po léta drží nepříliš mravnou tezi, že dekrety je třeba za každou cenu uhájit, neústupně trvat na jejich hodnotě a považovat je za národní stříbro. | |  |  | |  | Jinými slovy, otázka dekretů nezmizí ani po českém vstupu do Evropské unie a někteří poslanci Evropského parlamentu ji budou stále otevírat, jako to dělají dnes. Navíc je možné, že kritici dekretů získají právě po české vstupu nové možnosti, jak problém držet při životě, třeba u různých soudních institucí.
Pokud nějaký postup evidentně nesměřuje k výsledku - v tomto případě k odstranění problému - asi je dobré zvolit jiný. Česká politika po léta drží nepříliš mravnou tezi, že dekrety je třeba za každou cenu uhájit, neústupně trvat na jejich hodnotě a považovat je za národní stříbro.
V jednom z dekretů například prezident říká "veden snahou především jednou pro vždy vzíti českou a slovenskou půdu z rukou cizáckých německých a maďarských statkářů, jakož i z rukou zrádců republiky, a dát ji do rukou českého a slovenského rolnictva a bezzmeků ustanovuji..."
Snad by čeští politici mohli pomalu začít zvažovat, jestli jsou zákony s podobnými větami skutečným výrazem moderní české identity. Jestli na nich má trvat stát, který už je téměř členem nadnárodního společenství, jež se opírá o překonání nacionálních averzí. |