Adam Drda
Příští prezident České republiky by měl být volen 15. ledna 2003 - tedy čtrnáct dní před koncem mandátu Václava Havla - na společné schůzi obou parlamentních komor, která se bude konat ve Španělském sále Pražského Hradu.
 |  |  |  |  | | | Problém přímé volby není ani tak právní, ačkoli se tak někteří politici, zejména z ČSSD, snaží argumentovat, ale v pravém slova smyslu politický. | |  |  | |  | Rozhodl o tom včera Organizační výbor poslanecké sněmovny, když projednával plán práce na příští rok, a proti citovanému termínu nic nenamítají ani představitelé Senátu. Rozhodnutí sněmovny je vnímáno jako jeden z důkazů, že politici příliš s přímou volbou nového prezidenta nepočítají.
Čistě technicky vzato je přímá volba nástupce Václava Havla ještě pořád proveditelná. O tom, že by hlavu státu měli vybrat samotní občané se diskutuje už tak dlouho, že straničtí právní experti mají dost konkrétní představy.
V zásadě existuje na novém způsobu shoda mezi stranami, a úpravy, které by přímá volba vyžadovala v Ústavě, nemusejí být nijak rozsáhlé, jak ve vztahu k pravomocem, které už teď dávají prezidentovi poměrně širokou možnost politického angažmá, tak pokud jde o jeho postavení v ústavním systému.
Problém přímé volby není ani tak právní, ačkoli se tak někteří politici, zejména z ČSSD, snaží argumentovat, ale v pravém slova smyslu politický.
Pokud jde o praktickou rovinu: pro urychlené zavedení přímé volbu je dnes jen část ODS a jednotliví poslanci z ostatních demokratických stran.
Komunisté, ti by ji asi také podpořili, ale sociální demokracie ji odmítá a je téměř nepředstavitelné, že by došlo ke změně proti její vůli. Hlasy ODS a KSČM nestačí, a sociální demokraté, lidovci ani unionisté nemohou riskovat další roztržku v křehké vládě a hlasovat proti sobě navzájem.
Postoj ČSSD v této otázce je kontinuální a strana, která má největší šanci prosadit svého kandidáta, nemá žádný důvod vycházet vstříc protivníkům. Situace by se mohla změnit pouze v případě, kdy by parlament opakovaně nedokázal hlavu státu vybrat.
 |  |  |  |  | | | V Česku tradičně panuje představa, že když se nedaří vyřešit nějaký problém, lze změnit pravidla hry a dosáhnou tak úspěchu technickým fíglem. | |  |  | |  | Na to navazuje další politický problém, totiž proč vlastně "přímou volbu" v rychlosti zavádět. Je tu nevyřešená otázka, zda měnit Ústavu jen proto, že politikům momentálně nevyhovuje v jejich záměrech, že jí nejsou schopni dostát. Nejde jen o snahu ODS, která chce prostě zvýšit šance Václava Klause, ale i o všech ostatních "spěchalů".
V Česku tradičně panuje představa, že když se nedaří vyřešit nějaký problém, lze změnit pravidla hry a dosáhnou tak úspěchu technickým fíglem. Jenomže jednak to v praxi většinou nevyjde a jednak to vytrvale brání kultivaci politického prostředí, protože se nerodí obecně respektovaná tradice.
Narychlo zavedená přímá volba by mohla za výjimečně příznivých okolností zabránit tomu, aby se na Hrad dostal kandidát, jehož jedinou výhodou je, že nejmíň vadí, i tomu, aby si strany řešily vnitřní potíže na úkor nejvyšší funkce.
V tom je její nepopiratelná výhoda, ale zároven nedává žádnou jistotu, že prezident, který z ní vzejde, bude kvalitní, lepší než ten, zvolený senátory a poslanci. Navíc se pomalu, ale jistě potvrzuje největší česká komplikace, vztahující se k úřadu hlavy státu. Instituce jako taková nemá u stran váhu a nejsou si také jisty, jaký by měla mít politický obsah.
Českému prezidentství dával dosud význam Václav Havel, který se do funkce dostal v neopakovatelné historické situaci, byl jedním z transformačních symbolů a téměř všechna vystoupení, směřovaná od řadových politiků "k prezidentovi" se vztahovala ke konkrétní Havlově osobě.
Jeho nástupce bude první normální prezident, který dostane od voličů či volitelů za úkol formovat instituci jako takovou, její poslání v normálních poměrech. Tenhle problém, z vyššího politického hlediska zásadně důležitý, "přímá volba" sama o sobě určitě nevyřeší.
|